KLUB
AKCE
FOTOGALERIE
KURZY
TEORIE
LOKALITY
VRAKY
SPELEO
DISKUSE
BAZAR

Valid XHTML 1.0 Transitional

Valid CSS!

Teorie

Několik informací o výstroji

vloženo: 2003-12-20

Tento článek vznikl proto, že nám bylo trochu líto začátečníků, kteří zoufale hledají informace po všech čertech, dostávají je potom neúplné a nedokáží se v nich orientovat. Neděláme si ambice znát všechno, ale byla by škoda nedat to co víme dále, ať je to k užitku i ostatním. V článku je zmíněna většina výstroje jako průřez trendy a technickými řešeními, které vládnou dnešním pot. světem. Je zde vyjmenováno několik trendů, těch dle nás dobrých i špatných, což ale není v popisech komentováno. Na téma dobrá výstroj se dočtete více v článcích, které budou nebo již jsou na těchto stranách publikovány. Jako všeobecné pravidlo nákupu dobré výstroje tedy platí, nehledět dogmaticky na značku ale především na funkčnost.

Maska:
Měla by mít malý vnitřní objem a co největší zorné pole. Masky rozlišujeme podle počtu zorníků na jednozorníkové, dvojzorníkové a vícezorníkové a podle konstrukce na rámečkové a bezrámečkové. Výhodou většiny dvojzoníkových masek je malý objem a možnost vsazení dioptrických skel. Jednozorníkové masky jsou kompromisem mezi vnitřním objemem a zorným polem. Vícezorníkové masky mají největší objem, který většinou nepřináší výhodu velkého zorného úhlu, a to především z důvodu velkého předsazení hlavního zorníku před oči. Rámečková maska je konstruována s pevným rámečkem, ve kterém je zasazen zorník a na který navazuje guma nebo silikon masky. Její výhodou je větší pevnost, nevýhodou přílišná robustnost, která omezuje zorný úhel. U bezrámečkových masek, jak už název napovídá, rámeček odpadá a zorník je napojen přímo na gumu popř. silikon. To umožňuje posadit zorník velice blízko očím, a tím zmenšit vnitřní objem a hlavně zvětšit zorné pole. Optimální pro použití jako hlavní maska, je tedy jednozorníková bezrámečková maska.

Šnorchl:
Použití šnorchlu při přístrojovém potápění je mimo základního výcviku volitelné a záleží na specifických podmínkách ponoru, např. nutnost delšího plavání po hladině, především ve vlnách. Protože tyto typy ponorů jsou většinou ojedinělé, většina potápěčů šnorchl nepoužívá. Dá se říci, že pokud to nevyžadují podmínky, je šnorchl omezující ,zbytečnou a hlavně nebezpečnou součástí výstroje. Existuje několik konstrukcí šnorchlů, které vyplývají především ze způsobů vylití vody z trubice a ochrany proti vlnám. Zajímavou a asi nejlepší konstrukcí jsou skládací šnorchly, které v průběhu ponoru odpočívají v kapse a nasazují se až v případě nutnosti.

Ploutve:
Ploutve dělíme na páskové a botičkové. Botičkové ploutve se používají hlavně při šnorchlování a potápění v teplých vodách. Páskové ploutve se nasazují na botičku obleku a dotahují páskem. Ploutve bývají vybaveny různými kanály a průduchy, které usměrňují obtékání vody a někdy více někdy méně, ale většinou minimálně zvyšují záběrové vlastnosti ploutví. Jedním z hlavních hledisek určujícím kvalitu a užitné vlastnosti ploutví je totiž materiál. Nesmí být moc měkký - ploutve potom mají malý záběr, ale méně unavují, ani moc tvrdý, protože námaha je potom příliš velká, ale na druhou stranu tvrdé ploutve jsou rychlejší. Důležitá je i váha ploutví. Pro suché obleky by měly být ploutve těžší. Také délka ploutví hraje velkou roli. Dlouhé ploutve jsou rychlejší, ale do omezených prostorů asi nebudou to pravé ořechové. Pásky se někdy nahrazují jemně vinutými ocelovými pružinami. Ty se nemohou povolit, neprasknou, lépe se nasazují a drží nohu.

Nůž:
Použití nože je nezbytné při všech druzích potápění včetně šnorchlování. Nůž by měl být vždy ostrý a na snadno dostupném místě. Protože zabíjení čehokoli není hlavní náplní potápění , není třeba používat nože se špičkou. Plně postačí například běžný kuchyňský nůž s upilovanou špičkou a krátkým ostřím umístěný na opasku v dosahu obou rukou. Zvláštní je, že běžné kuchyňské nože méně rezavějí a drží ostří lépe něž většina potápěčských a také jejich případná ztráta kapsu tak nebolí.

Obleky:
pro sportovní potápění se využívá především neoprenové mokré nebo suché neoprénové a membránové obleky. Neoprénové suché obleky jsou nevýhodné pro změnu vztlakových a izolačních vlastností s narůstající hloubkou. Tyto vlastnosti však kompenzuje větší tepelný komfort a většinou také lepší pohyblivost. Membránové suché obleky tyto nevýhody nemají, ale je nutné tělo tepelně chránit dodatečnými vrstvami speciálního teplého oblečení. Určitým kompromisem jsou obleky z už předem stlačeného neoprénu. Pro plnění suchých obleků se v některých případech používá plyn argon pro své lepší izolační vlastnosti. Důležité je to především při ponorech s heliovými směsmi, protože helium má velmi dobrou tepelnou vodivost, a tím i špatné izolační vlastnosti. Se suchým oblekem je počítáno také jako se záložním zdrojem vztlaku.

Automatika:
automatiky rozlišujeme podle konstrukce na pístové a menbránové, dále pak na vyvážené a nevyvážené. Dále se dělí podle připojení na ventil lahve. Připojení je buď třmenem nebo závitem – tzv. DIN. Připojení třmenem je možné pouze do provozního tlaku 232 bar. DIN umožňuje ve verzi s delším závitem provozní tlak 300bar. Až na vyjímky stojí na vrcholu vyvážené membránové automatiky. Do studených vod a pod led bývají automatiky vybaveny i tzv. suchou komorou, která odděluje membránu od okolní vody. Někteří potápěči kladou důraz i na snadnou rozebíratelnost a demontáž membrány 2. stupně pod vodou z důvodu snadného odstranění nečistot. Často opomíjená je otázka hadic, zejména jejich délky a způsobu vedení. Hadice nesmí být ani dlouhá ani krátká a měla by ideálně kopírovat ostatní výstroj a potápěče, aby se minimalizovalo riziko zachycení. Při použití směsí s vyšším obsahem kyslíku než 40% by měla být automatika na tuto činnost připravená. Znamená to použití o-kroužků a lubrikantů kompatibilních s kyslíkem.

Manometr:
Při výběru manometru je možné volit dle max. tlaku, při kterém je manometr schopen bezpečně pracovat tzn.200 – 300 bar a dle konstrukce držáku manometru. Ta může být buď jednoduchá, pouze s manometrem nebo větší, ve které je vedle manometru kompas nebo hloubkoměr, popř. obojí. Podle konfigurace výstroje se používají různé délky hadic. Obecně platí, že kratší je výhodnější, protože je více u těla a nezasahuje do vnějšího profilu potápěče.

Láhev:
rozdíl mezi lahvemi je především v materiálu, ze kterého jsou vyrobeny. Je to buď ocel nebo hliník. Hliníkové lahve mají jiné vztlakové charakteristiky než lahve ocelové, a proto se u nás používají většinou jako dekompresní nebo postupové tzv. stage. Rozdíl může být také v plnicím tlaku lahve. Většina láhví má plnicí tlak 200-232 bar. Vyrábějí se také láhve na pl. tlak 300bar. Některé malé láhve mají pl. tlak pouze 150bar. Záleží také na ventilu, kterým je láhev osazena. Nejjednodušší je jednovetil, na který lze použít pouze jeden první stupeň PA. Pro použití dvou prvních stupňů PA je nutné osadit láhev dvouventilem. Některé dvouventily umožňují také vzájemné propojení dvou lahví. Spojují se buď pevnou propojkou mezi ventily (která nesnese žádný vzájemný pohyb lahví vůči sobě) a stažením lahví pomocí ocelových skruží nebo tzv. flexopropojkou (malý vzájemný pohyb lahví umožňuje) a stažením lahví popruhy.

Kompenzátor vztlaku:
pro rekreační a sportovní ponory si můžeme vybírat buď kompenzátor typu vesta nebo křídlo. Vesta je klasický kompenzátor, který má vztlakové komory integrované do zad a boků vesty. Typ křídlo používá jen jednu komoru umístěnou na zádech, u sportovních modelů pevně spojenou s postrojem, který je většinou doplněn ještě kapsami na integrovanou zátěž. Technické kompenzátory fungují na principu stavebnice nastavitelné přesně podle typu ponoru. Základ tvoří ocelová, hliníková nebo plastová deska (tzv. backplate,) kterou jsou protaženy ramenní popruhy.Křídlo je samostatné a vkládá se mezi zádovou desku a láhev, která je přitažena k backplatu buď popruhy nebo šrouby. Velikost křídla závisí na velikosti a počtu lahví. Na popruh nebo na D-kroužky na popruhu se připíná další vybavení, např. dek. lahve, světlo, manometr atd.

Dekompresní počítač:
nahrazuje hloubkoměr, hodinky a dekompresní tabulky. Mezi další funkce může patřit také teploměr, podsvícení displeje a možnost stažení profilu do stolního počítače. Moderní počítače umožňují použití i jiné než normooxické směsi nebo vypnutí režimu sledování dekomprese (počítač potom funguje jako hloubkoměr a časomíra). Nejmodernější a nejvyspělejší počítače nabízí možnost nastavení a přepínání několika směsí v průběhu ponoru. Tyto přístroje se uplatňují pouze v tech. potápění. Mimo těchto počítačů tech. pot. počítače nepoužívají a řídí ponor podle předem přesně daného plánu, který kontrolují podle hloubkoměru a časomíry.

Kompas:
bývá stejný pro všechny typy ponorů. Je buď mechanický nebo elektronický umístěný na konzoli spolu s manometrem nebo na řemínku na zápěstí. Řemínek bývá někdy nahrazen tzv. gumicuky. K důležitým vlastnostem dobrého kompasu patří přesná funkce i při mírném náklonu. Ty nejlepší snesou náklon i okolo 25 stupňů.

Světlo:
světla rozdělujeme podle typu zdroje, umístění zdroje a typu žárovky. Dále je dělíme na hlavní a záložní. Hlavní světla jsou vysoce výkonná a slouží jako hlavní zdroj světla při ponoru. Záložní světlo nebývá tak výkonné, ale mělo by být spolehlivé s dlouhou dobou svícení. Zdrojem jsou buď obyčejné baterie (záložní sv.) nebo akumulátorové články. Umístění zdroje je buď v těle světla, nebo samostatně a spojené kabelem se žárovkou. Zdroj se pak zavěšuje na popruh postroje backplatu nebo na láhev. Obyčejná a záložní světla jsou vybavena většinou obyčejnou žárovkou, hlavní světla žárovkou halogenovou a ta nejvýkonnější světla používají výbojku. Při technickém potápění mají největší zastoupení světla s odděleným zdrojem a s halogenovou žárovkou nebo výbojkou. Světla pak bývají zdvojena i ztrojena.

Navijáky – tzv. bubny:
Navijáky se vyskytují v mnoha konstrukcích, které není v mých silách vyjmenovat. Důležitá je samozřejmě délka šnůry, která je na bubnu k dispozici. Může to být i přes 200m. Tyto bubnu se potom používají jako tzv. explorační při průzkumu např. v jeskyních. Opakem jsou potom malé cívky s délkou šňůry okolo 20 m využívané k dekompresním bójkám a jako nouzové pro nalezení hlavního vodícího lana při jeho ztrátě.

Nůžky
kvalitní potápěčské nůžky umožňují přerušení i lan vyztužených ocelí a využití najdou především při potápění k vrakům.

Signální zařízení
nabídka různých signálních zařízení je velká. Jsou to zařízení zvuková - píšťaly, sirény, kladiva a klepače, která slouží k upoutání pozornosti, jak na hladině tak pod hladinou, a zařízení optická - zrcátka, signální bóje, světlice, barviče vody atd., která jsou využívána k upoutání pozornosti na hladině, ať z lodi nebo ze vzduchu.

Dekompresní bójka
dekompresní bóje mohou být otevřené, napouštěné ze spodu buď z druhého stupně automatiky nebo inflátoru, nebo uzavřené, napouštěné buď přes spojku, na kterou se nasadí hadice inflátoru popř. suchého obleku nebo druhým stupněm automatiky. Bóje může sloužit také jako nástroj pro upozornění hladinového týmu. Pro označení nouzového stavu potápěč vypouští bóji žluté barvy, zatím co normální bóje je červená nebo oranžová.

Celoobličejová maska
celoobličejová maska je použitelná pro všechny druhy potápění, ale určená je zkušenějším potápěčům. Její výhody se projeví především ve znečištěné nebo chladné vodě a v možnosti snadné hlasové komunikace pod vodou. Největší využití proto nachází v pracovním potápění. Velkou nevýhodou je obtížné řešení situací vyžadujících sdílení směsi mezi dvěma potápěči. Pro technické potápění se příliš nepoužívá kvůli problémovému střídání směsí během ponoru. V tomto případě se řeší přepínání směsi na speciálním panelu, ale stoupá zde riziko fatálního omylu.

Autor: Honza Bulíř

Copyright Dalton 2024 Design webmaster: Jan Bulíř
Klub | Akce | Fotogalerie | Kurzy | Teorie | Lokality | Vraky | Speleo | Bazar
Administrace webu