Pozvání na akci přijali i David Čani, Pavel Riedl a Sabbath. Sestava je tedy ideální a úspěch akce je (skromně řečeno) zaručený předem. Z Jablonce jsme vyjeli v šest ráno, protože budeme na Lole nabírat ještě nějaké věci. Díky poloprázdným silnicím jsme do Olomouce dorazili před devátou, tedy podle plánu. Odevzdávám lahve, které jsem přivezl z testu a nakládáme věci kamarádů. O desáté jsme na Propasti. Pavel s Čanisem již jsou na místě a za chvíli se ozývá Sabbath. Přijede později, ale jen o deset minut. To je v toleranci.
Transport věcí probíhá rychle a bez problémů. Máme to perfektně nacvičené a každý už dávno ví, kde je jeho místo. Za hodinu a půl jde první dvojice do vody. Je to David s Pavlem. Budou něco málo filmovat, potom se vrátí a David půjde se mnou mapovat. Pomalu se chystám, aby na mě David po návratu dlouho nečekal. Stihl jsem to přesně, bubliny na hladině napovídají, že se chlapi vracejí. David odevzdává kameru a zanořuje se. Bude na mě čekat u dekompresního žebříku. Já plavu po hladině, mám to tak zažité. U SZ pilíře ještě kontroluji přístroj a jde se na věc. Po zanoření na sebe s Davidem hodíme OK a jedeme na Zubatici. Bývám tam v pohodě za 3 minuty, ale David má stejně značný náskok. Oni to ti freediveři ve vodě opravdu umí.
Za Zubaticí směřujeme do Mokré rotundy a z ní do oblasti La Proa. Přecházíme na stage a začínáme mapovat. Já kontroluji náměry a hloubky, David měří a kreslí. Jde mu to opravdu skvěle a než vydýcháme stage, má zakresleny náměry celého prostoru v úhlu 360 stupňů. Mám z toho docela radost, protože nás čeká ještě spousta profilů. Přitom každé mapování je omezeno zásobou plynu a dlouhými dekompresemi. Kdybychom měli nějaké nedodělky z některého levelu, znamenalo by to akci navíc. A akce na Propasti není nedělní procházka.
Během mapování (viditelnost 8-10 m) jsem si všiml, že podél vodící šňůry do Nebe plavou Pavel a Sabbath. Budou v Nebi I odečítat údaje z teploměru stejně jako z ostatních teploměrů v zatopené části. To je jejich dnešní úkol. Zdravíme se, vyměníme OK a dvojice mizí v Nebích. Zakrátko se ke mně vrací David a ukazuje počítač. Má poměrně velkou dekompresi, umocněnou předchozím ponorem s Pavlem. Navrhuje okamžitý návrat. Nabízím mu vysycení v Suché rotundě, což rád přijímá. Měníme plyny a díky dobré viditelnosti traverzujeme přímo z La Proa na hlavní vodící lano, které je dnes již z dálky vidět. Dekompresíme podle Davidova počítače a vynořujeme se v Suché rotundě. Štrachám se ven, abych koukl na teploměr, což původně nebylo v plánu. Pak už se jenom povalujeme (kvůli plynu) asi metr nad hladinou a klábosíme. Jsme tu sami, v absolutní tmě a absolutním tichu. Opět oživuji svoji myšlenku strávit zde několik dnů. Snad to jednou vyjde, ale bude problém dát dohromady podpůrný tým.
Asi za hodinu se vydáváme na zpáteční cestu. David mě pouští dopředu. Chci mu udělat radost a padám jako kámen. Ale stejně je stále metr nade mnou. Na Zubatici luštím teploměr a za chvíli již stoupáme SZ kanálem do Jezírka. Dekomprese díky vysycení v Suché rotundě nejsou příliš velké, ale stejně raději chvilku pobudeme v dekompresním stanu. Pak již jenom traverz Jezírkem ke Hladovému kameni a je hotovo.
Kluci již jsou převlečeni a mají zabaleno. Honza nám pomáhá s věcmi a za chvíli už hučí vrátek. Chlapi odnášejí věci k autům a já ještě provádím menší opravy vrátku. Pak se tradičně loučím s Propastí a odjíždíme na Starou střelnici do Hranic. Se Sabbathem dáváme oblíbené palačinky a sestavujeme zprávu z akce. Za chvíli odjíždí Pavel s Davidem a těsně za nimi Sabbath. Nezbývá tedy než se nasoukat se do Honzova Pajera a vyrazit k domovu. Cesta tentokrát byla trochu komplikovaná, ale nakonec jsme se v pořádku dostali domů. Již po půlnoci zalézám do postele, rekapituluji uplynulý den a těším se na Speleofórum. Po něm se totiž opět přesuneme na Propast.
Foto: Honza Lábus + Sabbath
