Na akci 17. ledna jsem se opravdu těšil. Po delší době měl na Propast zavítat Pavel „Chaluha" Říha a hlavně jsem měl v plánu den předem zajít se Sabbathem na večeři. To byla fantastická příležitost dovědět se od této chodící kroniky Hranické propasti zase nějaké zajímavosti. Vždyť Sabbath se na HP potápí již 30 let a vždy byl u toho, když se něco zajímavého semlelo.
Do Olomouce jsem dorazil již v pátek. U Sabbatha v garáži jsme naložili jeho cajk a odvezli auto k Mirkovi Lukášovi na střežený dvůr. Přeci jenom vykradení auta jsme riskovat nechtěli. Potom mě Sabbath pozval na večeři. Byla to pro mě vlastně veliká čest, protože je sice společenský, ale posezení ve vybrané restauraci k jeho zálibám spíše nepatří. Místem slavnostní události byla restaurace ve 12. patře Krajského úřadu v Olomouci. Nejdříve jsme dlouho pozorovali noční panoramata krajského města a pak již přišly na řadu vybrané lahůdky. Diskuze se pochopitelně týkala výhradně HP. Jsem sice jen o pár měsíců mladší než Sabbath, ale mých 6 let působení na Propasti mě stále ještě řadí spíše do kategorie elévů. Dověděl jsem se mnoho zajímavého a dokonce i věci, které rozhodně nejsou obecně známé. Okolo půlnoci jsme se přesunuli do bytu Sabbatha a jeho přítelkyně Haničky. Ta nás laskavě ponechala našemu osudu a odešla spát k rodičům. V manželské posteli jsem tedy zaujal Haniččino místo vedle Sabbatha, ovšem ve vší počestnosti.
Ranní přesun na Propast byl již víceméně rutinní záležitostí. Příjemné bylo, že s námi na akci šli jako suchá podpora Sabathovi kolegové ze ZO ČSS Aragonit. Významně nám pomohli s transportem věcí, a to se vždy cení. Okolo poledne dorazil Pavel Říha a Honza Enčev z Kladna. Výprava byla kompletní a na řadu přišel plán akce. My se Sabbathem budeme opravovat vyvázání vodících šňůr v Mokré rotundě, Chaluha půjde dělat nějaké nákresy v Ose Liftu v hloubce 110 metrů. Honza Enčev mu bude dělat doprovod a nezbytný servis při dekompresi. Po skončení naší práce převezmeme se Sabbathem funkci jistících potápěčů.
Ponory proběhly přesně podle plánu, jenom Pavel trochu času přidal na kyslíku. Nevadí, na to jsme zvyklí. Posíláme jej nahoru a stěhujeme jeho věci. Je úplná tma a docela zima. To jsou přesně ty podmínky, které zbožňuji. Po svahu se pohybují tečky čelovek, stěny propasti odráží naše hlasy. Nikdo na nás nepokřikuje, nikdo se neplete. Jenom malá skupinka kamarádů dělá svoji práci. Rychle a přesně. Nádherná akce.
Z Propasti tentokrát bohužel musím jet přímo domů. Nemůžu se s ostatními podělit o dojmy. Mrzí mě to o to víc, že vyhodnocení bude probíhat u Míši Guby. Nejenže je to můj stálý parťák v posledních dvou letech, ale je to hlavně bezvadný kluk. Večery u něho jsou nádherné a jeho slivovice také nemá chybu. Takže příště. Dnes mám přibližně 4 hodiny za volantem na to, abych si o krásách života popovídal sám se sebou.
