Cenot Isla Alamos
Tento cenot jsme hledali již před dvěma dny a i dnes pro nás byl jako zakletý. Na příjezdu skrz džungli nás tentokrát nikdo kvůli vstupnému nestavěl, ale když jsme s Míšou viděli dvě ženy s malými dětmi v náručí, ozval se v Míšovi člověk s velkým srdcem a Míša zastavil. Za odměnu jsme byli požádáni o dvojité vstupné a začalo počítání účastníků. Bylo nás osm, a to bylo číslo vysoko za matematickými možnostmi obou sympatických dam. Když jsme sčítání chtěli ukončit odjezdem, rozhodla se děvčata zkasírovat alepoň první dva dobrodince, a to byl Míša a já. Každý jsme tedy obětovali 200,- Pesos, a tím extrémně komplikovaná vyjednávací konference skončila. Dnes to tedy bylo 50,- za osobu a navíc úplně cizím lidem. Takže příkladná charita. Doktor Skoumič se ještě obou Mayek zeptal, zda je vjezd na lokalitu konečně odemčen, i když jsme měli svatosvatě slíbeno z plnírny, že odemčeno bude. Samozřejmě jsme dostali kladnou odpověď a mohli jsme vyrazit za novými zážitky.
Po příjezdu k zamčené bráně jsme se ujistili, že nás Mexičané rozhodně nechtějí stresovat nějakým překvapením, a že řetěz na bráně je snad ještě pevnější než dříve. Možná pětikilová palice by nám cestu usnadnila, ale tento nástroj jsme zrovna dnes ve výbavě neměli. Naštěstí fyzická kondice naší skupiny je na opravdu vysoké úrovni, a tak bez váhání odnášíme všechny věci k cenotu pěkně po svých. Po návratu prvních nosičů k vozu jsme trochu zaskočeni jejich rychlými a málo kontrolovanými pohyby, ale vzápětí se dovídáme, že prakticky všichni komáři a žahavci ze širokého okolí na nás číhají na příjezdové cestě. Nasazujeme tedy repelent, a tím je završen poslední krok k úspěchu dnešní akce.
Cenot je položen v trochu tajuplném místě, je rozlehlý a krásný. To zlepšuje náladu celé skupiny a během kompletování výstroje srší vtipy na všechny strany. Gabka se dnes maličko nepřesně vyjádřila na adresu mužské části expedice a za to si užila své. Samozřejmě si její dobře míněné vyjádření překrucujeme tak, jak se to hodí nám. Nakonec je vše nachystáno a Míša jako první vyráží na průzkum. Lokalita má totiž více vstupů do systému a je zjevné, že se zde dá cvičit a kavernové potápění.
Po Michalově návratu dostáváme instrukce a jeden po druhém se zanořujeme. I přes celkem bohatou výzdobu ihned na vstupu nelze přehlédnout obrovský kužel sedimentu, signalizující absenci proudící vody a naopak slibující dostatek příležitosti si zaplavat v nulové viditelnosti v případě snížení stropu. A právě tato varianta nastává. Po asi třiceti metrech se od naší trasy odděluje silná červená šňůra, která nepochybně vyznačuje kavernovou trasu. My odbočujeme prudce doprava po kuželu sedimentu. Plavu jako pátý a prakticky nic nevidím. Voda se šíleně kalí a samozřejmě kal usedá jen velmi pomalu. Dnes mám kromě klasického twinu i stage, a tak si s další lahví na boku kalivou plazivku patřičně užívám. Nakonec před sebou registruji Honzovy ploutve a je jasné, že vstupní martirium končí. Prostory se otevírají, sediment mizí a skupina se pomalu formuje. Celkem sympatické je, že dnes ti, kteří mají videosvětla, utvořili pravidelné rozestupy a nasvěcují opravdu velký profil. Plaveme celkem pravidelnými tunely a chodbami, výzdoba je spíše chudší, ale jsme v pohodě. Dokonce jsme se později shodli, že řada z nás doufala v propojku s cenotem BobTun. Člověk míní, příroda mění. Jsme na konci chodby a všichni se poctivě vracíme. Navštěvujeme ještě dvě odbočky, ale i ty jsou víceméně bezvýznamné. Pomalu se všichni vracíme přes nepříjemnou prolézačku a já končím ponor. Vydýchal jsem stage a hlavní přístroj mi zůstal k dispozici na další ponor. Trochu poťouchle pobízím ostatní k návštěvě odlehlého konce cenotu. Určitě tam nějaký potenciál bude. Ostatní tedy plavou na druhý konec a po chvíli slyším, že končí i bublání vzduchu na hladině. Něco tedy našli. Za dalších dvacet minut jsou kamarádi zpátky a hodnotí oba ponory. Velmi slušně řečeno je nehodnotí dobře. Každý den není posvícení a dnešek prostě nebyl nic moc. Já osobně patřím k těm spokojenějším. Díky brzkému ukončení ponoru jsem v batohu našel pivo ještě celkem slušně vychlazené. Okolo je 27 stupňů, takže díky chladné dobrotě se ihned zařazuji mezi spokojené návštěvníky Yucatánu. Co víc si přát?
