Již na akci 15. května 2010 nás na Propasti pořádně pozlobilo počasí. Silně pršelo a v následujících dvou dnech vystoupala hladina Bečvy v Teplicích až na 3. stupeň povodňové aktivity. Celá oblast čelila další z řady nepříjemných povodní a já jsem podle zpráv sdělovacích prostředků usuzoval, jak to tam asi vypadá. Nemusel jsem spekulovat dlouho. Nejprve přišel mail a následně i telefon od Sabbatha, který organizoval výpravu na Propast s cílem pozorovat případné povodňové jevy na naší lokalitě. Dlouho jsem se nerozhodoval a v úterý 18.5. ráno jsem vyrazil. V Olomouci jsem přibral Sabbatha, na LOLE jsem vyfasoval fotoaparát a na benzínce za Olomoucí se k nám přidal Radim Půček. Tím byla naše minivýprava kompletní.
Příjezd k nádraží Hranice byl dost drsný. Prakticky na rovině se auto bořilo a dopředu jsme postupovali jen díky kvalitním pneumatikám na mém Mavericku. Původně jsem chtěl vzít Fabii...Do vody jsem měl jít jen já a Sabbath, ale i přes pomoc vynikajícího nosiče Radima byl transport předem vyhodnocen jako krajně namáhavý. Vše vyřešila vzpomínka na expedice do asijských hor. Vzpomněl jsem si na domorodé nosiče a na místní bezdomovce, kteří bydlí v nedalekém bývalém strážním domku. Zaběhl jsem za nimi, předložil požadavky a navrhl bakšiš. Za pár minut již většina našich věcí mizela v dálce na zádech hranických Šarpů. Odnesli jsme si jen lahve, které jsme při pohledu na subtilní nosiče raději naložili na svá bedra. U Ohlubně jsme zaplatili první vynášku a dohodli s nosiči i výpomoc po skončení ponoru. Nechtěli jsme se nepřiměřeně dřít, protože plánovaná akce nebude nijak odpočinková.
Transport dolů na Plošiny jsme dokončili sami. Na místě nás přivítala hladina, zvýšená asi o 160 cm. Okamžitě jsme začali řešit některé škody a odklidili jsme i věci, které by mohly být zasaženy povodní. Na Bečvě již voda zvolna opadává, ale Sabbath má již dávno vypozorované, že tady bude ještě pár dní stoupat. Propast má totiž oproti Bečvě několik dní „zpoždění," i když hladiny za normálního stavu jsou prakticky totožné. Upřesňujeme plán ponoru a vyrážíme. Zanoříme se až u dekompresního žebříku, kde je nejsnazší orientace. Viditelnost není dobrá, ale nijak se neodchyluje od normálu. Za Zubaticí zaplaveme k vývěru a pořizuji sérii fotek, jejichž porovnáním později u počítače zjistíme případný pohyb sedimentu. Následuje přesun do Rotundy suché. Vynořujeme se velmi opatrně v očekávání větší koncentrace CO2. A děláme dobře, koncentrace plynu je tentokrát velmi silná a proniká i do dobře sedící masky. Pobyt v Rotundě není příjemný, proto po nezbytných úkonech pokračujeme do suchých prostorů Nebe I. Tam pořizuji snad první svoji povedenou fotku, na které Sabbath jakoby ochutnává sintrovou výzdobu na stěně. Později fotku nazval: „Čím se živí pravověrný jeskyňář." Zkoumáme prostory, které jsou jindy vysoko nad hladinou, a postupně se přes další kontrolní body vracíme do Jezírka. Po proplutí Zubatice si uvědomujeme povodňové změny v Jezírku. Především teplota vody je výrazně nižší. Po vynoření zjišťujeme, že dle očekávání voda stoupla, ale neočekávaně to bylo o 14 cm. Za 70 minut.
Zpáteční transport věcí propastí na horní okraj (Ohlubeň) proběhl díky Radimovi bravurně. Nahoře již čekali naši kamarádi nosiči, ke kterým se přidal i nějaký domorodec se psem. Nosiči již byli pod vlivem, protože stačili propít dopolední bakšiš, ale stejně jsme vše stačili odnést na jediný zátah. Chlapům jsem byl za pomoc opravdu vděčný a přihodil jsem ještě prémii. Nebyli to žádní smraďoši a byli sympatičtí. O to víc mě fakt zabolelo, když je ajznboňáci z domku později vyhodili a jeho vchod brutálně zazdili. Ptal jsem se po nich, ale marně.
Zajímavý a náročný den jsme zakončili prohlídkou povodňových škod v okolí restaurace Vápenka, kontrolou vchodů do dalších jeskyní a prohlídkou několika závrtů v okolí.
