V roce 2018 jsme s Honzou Lábusem absolvovali zájezd do potápěčského ráje - mexických cenotů. Tak dlouho jsme chystali nějaký článek na tento náš web, až přišel rok 2020 a my jsme do Mexika vyrazili znovu Tentokrát jsme se rozhodli průběžně informovat naše kamarády a další ctěné čtenáře již během zájezdu, aby naše zprávy byly co nejaktuálnější a abychom nezapomněli i na detaily, které mohou návštěvníky našeho webu zajímat.
Účastníky výjezdu jsou kromě nás i naši kamarádi z Hranického krasu, z Prahy a dalších míst republiky. Jedná se o zkušené jeskynní potápěče, a proto jsou předmětem našeho zájmu výhradně cenoty v místních mnohasetkilometrových jeskynních systémech. Náš zájezd probíhá ve dnech 20.2. až 9.3. Letos jsme jeli autem do Mnichova, odkud jsme letěli přímým letem do Cancúnu. Tentokrát letadlo neletělo po trase Anglie, Irsko, Island, Grónsko, Kanada a USA. Letělo naprosto přímo přes Severní Atlantický oceán, a tak jsme strávili mnoho hodin nad nedozírnými vodními pláněmi. Let byl tedy asi o hodinu kratší a my jsme nakonec do Mexika dorazili v pohodě. Díky časovým pásmům jsme skoro celou cestu pozorovali západ slunce a z letiště jsme tedy těsně po setmění vykročili do vlhkého podnebí při teplotě 27 stupňů. Ještě před odchodu z příletové haly na nás Mexičané vybalil první novinku-stoprocentní kontrolu zavazadel. Naprosto nepochopitelná šikana měla asi demonstrovat nedůvěru k bezpečnostním složkám v Mnichově, kde jsme na letišti málem odevzdávali i biologické vzorky a naše zavazadla bedlivě prohlížely všechny možné ozbrojené i neozbrojené složky. Nakonec jsme měli iniciativní zelené resp. modré mozky za zády, seděli jsme v pronajatých autech a uháněli 130 km do Tulumu. O tom zase příště
