Na den 1.11.2014 připadla akce, která měla daleko do běžného rekreačního potápění. Bylo potřeba opravit motorový vrátek na přepravu výstroje, poopravit ponton na spouštění technických zařízení do větších hloubek a také jsme museli stáhnout teplotní čidlo z Vývěru teplé vody.
Sešli jsme se den předem u Míši Guby v sestavě Mirek Lukáš, Michal, Honza Lábus a já. Přivítací přípitek byl pouze symbolický, protože zítra nás čeká spousta nelehké práce. Plánování nebralo konce a jednu chvíli to vypadalo, že budeme v Olomouci muset zůstat alespoň týden, abychom všechno stihli.
V sobotu nás na Propasti čekali kamarádi z Ostravy a okolí. Za chvíli již všichni makali naplno. U vrátku se kupila hromada zavazadel, Tomáš s Mirkem pracovali na vrátku a já jsem se s Čanisem a Mišákem tradičně přesunul mezi prvními dolů na Plošiny. Pohled do vody nesvědčil o dobré viditelnosti v Jezírku, ale to většinou nic neznamená. Uvidíme při ponoru.
Nejnáročnější úkol jsem tentokrát dostal já s Honzou Lábusem – stáhnout z Vývěru teplé vody teplotní čidlo včetně kabelu. Vývěr je za Zubaticí v hloubce 30 metrů a pro nás to znamená stáhnout okolo 100 metrů tuhého kabelu, který se navíc cestou ven několikrát kříží s jinými kabely. Zamotání do kabelu by byl velký problém, běžný nůž na něj rozhodně nestačí.
Po zanoření do hloubky asi 25 metrů se mi doslova rozzáří obličej. Je zde krásná viditelnost, která nás provází i při proplavání pod Zubaticí. Kromě prohlídky nádherné scenerie to pro nás znamená bezpečný návrat s kabelem. Doplaveme až do Suché rotundy, kde po vynoření dohadujeme detaily. Následuje přesun k Vývěru, kde zaznamenávám opravdu citelné zvýšení teploty. Je vidět, že Propast „pracuje.“ Uvolňuji čidlo, Honza přede mnou ruší svorky a na ruce mi postupně přibývá spousta závitů kabelu. Naštěstí se vše povedlo a u Plošin se vynořuji s kompletním neporušeným kabelem. Rozhodně nebyla legrace ho stáhnout, ale v kombinaci s opravdu dobrou viditelností ve spodních partiích to vlastně byla docela zábavná akce. Domů odjíždíme opravdu spokojeni, protože máme nejen pocit dobře odvedené práce, ale také jsme byli maximálně spokojeni s podmínkami pro potápění. Já jsem byl navíc rád, že Honza měl možnost se s terénem seznámit na vlastní oči, protože sebelepší popis vlastní pozorování rozhodně nemůže nahradit.
