Na začátku srpna jsme byli pozváni ZO ČSS Býčí skála k provedení průzkumu malého jezírka v Májové jeskyni, která je součástí slavného a majestátního komplexu Býčí skála. Na akci jsme se vypravili z naší ZO Hranický kras tři. Michal Guba, David Čani a já.
V nádherném letním dni jsem po ránu přijel na místo setkání k chatě jeskyňářů u Býčí skály, kde již čekali Michal s Davidem a hlavně předseda místní organizace Jirka Svozil. Dali jsme kávu, prohodili pár slov a naskákali do overalů. Naši skupinu doplnila ještě sympatická Iva Dohnalová a dva šikovní dorostenci. Čekal nás příjemný den v jeskynním systému, ve kterém se vlastně rodila ta pravá odborná objevitelská speleologická činnost. V prvním dómu - Předsíni, který ještě lze občas navštívit v rámci Dnů otevřených dveří, se psala historie objevů, které mnohdy budily hrůzu a dodnes jsou obestřeny asi nerozluštitelným tajemstvím. Objevitelé zde pod vedením „otce“ průzkumníků Moravského krasu Jindřicha Wankela nejprve odkryli sídliště z doby paleolitu. Později bratranci Felklovi na stejném místě nalezli známou bronzovou sošku býčka, podle kterého však prý jeskyně nazvána nebyla. Vrcholem Wankelova bádání byl světově významný nález „Halštatského pohřbu“ ze starší doby železné, který průzkumníci nalezli po odkopání zeminy a hlavně popelu. Jednalo se o odkrytí asi 40 koster mladých žen s uťatými hlavami či končetinami. O kus dál byl později nalezen i pohřební vůz. Strašidelný nález je dodnes předmětem vědeckých sporů, ale převládá názor, že jde o rituální pohřeb velmože. Těžko říct, zda mu byla po takové ohavnosti země lehká?
Po malé historické exkurzi jsme pokračovali do koryta Jedovnického potoku. Tento potok propojuje Býčí skálu s Rudickým propadáním, a tím vzniká asi 13 km dlouhý systém, který je po Amatérské jeskyni druhým nejdelším v naší republice. Pokračujeme chvíli korytem potoku, chvíli nad ním a nakonec odbočujeme do Májové jeskyně, která je naším cílem. Po krátké prohlídce terénu se David obléká do neoprenu, Michal s Jirkou mu pomáhají a já fotím. David sestupuje k hladině malého trojúhelníkového jezírka a s Michalem ladí poslední detaily. Za chvíli vstupuje do vody a nás ostatních se zmocňuje chvíle napětí, kterou znají všichni průzkumníci na světě. Čekáme, zda se David vynoří se zprávou, že „to nikam nevede“ anebo naopak radostně nahlásí, že „je to paráda, našel jsem pokračování.“ Naše napětí naštěstí netrvá dlouho, po chvíli začíná na hladině problikávat světlo, pak bubliny a nakonec se objevuje rozesmátý Čanis. Jeho zpráva je pro všechny báječná. Zanořil se do 8 metrů po svahu pod úhlem asi 45 stupňů v poměrně širokém prostoru. Dál nepostupoval, nebylo potřeba. Jeho stanovisko je jasné, další průzkum si vyžádá větší akci, vyznačení trasy a další nezbytné postupy, spojené s jeskynním potápěním. Cíl jsme tedy splnili a Býčí skála k nám byla milosrdná. Nabídla nám možnost postoupit dále, tentokrát pod vodou.
Z našeho objevu byl zjevně potěšený Jirka Svozil, se kterým jsme po návratu z jeskyně dohodli další postup. To však nikdo z nás netušil, že 3. října bude asi 60 metrů nad korytem Jedovnického potoku objevena nová, sto metrů dlouhá chodba, občas vylepšená typickou krasovou výzdobou a zakončená dómem o rozměrech 20x7 metrů. Takže najednou tam děvčata a hoši mají práce nad hlavu. Samozřejmě se tam časem vrátíme i my a snad jim přineseme informace o nových podvodních prostorách. Speleologům z Býčí skály a vlastně i nám bych to moc přál, protože nové objevy rozhodně nejsou dílem náhody…
