Gejzírové nebo také raftové stalagmity jsou známy již poměrně dlouho, a to hlavně ze Zbrašovských aragonitových jeskyní, které jsou stejně jako Hranická propast součástí Hranického krasu. Toto krasové území je tvořeno vápenci macošského a líšeňského souvrství resp. vápenci devonu a karbonu. Stalagmity ze Zbrašovek byly poprvé popsány již v roce 1913. O půl století později byly popsány podobné stalagmity také z jeskyní na Kubě a v Maďarsku. Gejzíráky v Hranické propasti byly objeveny Franěm Sabbathem Travěncem, který si jich všiml při ponorech, které následovaly po objevení Rotundy suché Mirkem Lukášem a J. Andrésem v roce 1977. Sabbath se výzkumu zmíněných stalagmitů věnoval poměrně pečlivě, ale od doby jeho práce proteklo v nedaleké Bečvě již opravdu hodně vody.
Odborným konzultantem Sabbatha byl Milan Geršl, vědecký pracovník Mendelovy university v Brně, který mi při jedné naší debatě navrhl pokračování výzkumu. Dohodli jsme se, že se budeme věnovat stalagmitům v prostoru U gejzíráků (původní objev Sabbatha) spíše okrajově a hlavní úsilí zaměříme na prostor Nebe I, kde jsou výraznější a díky terénu i dosažitelnější pro měření. V současné době provádíme měření obvodu, sklonu a délky stalagmitů a při poslední akci se mi podařilo odebrat i několik geologických vzorků bez nutnosti zasahovat do struktury gejzíráků. Teď tedy čekáme na chemické rozbory, které jsou vždy mimořádně zajímavé vzhledem ke skutečnosti, že Hranická propast vznikla složitými hydrotermálními procesy a její prostředí je v porovnání s ostatním krasem specifické a výrazně odlišné.
