Výroční schůzi pořádáme podle mé manželky hlavně proto, že se koná v pátek a my ráno nemusíme do práce, zatímco po "běžné" čtvrteční schůzi někteří do práce musí a opravdu tam často i dorazí.
Takže navečer 8. prosince 2006 jsme se sešli v salonku naší "mateřské" restaurace EX v Jablonci, abychom trochu zrekapitulovali potápění v uplynulém roce, prohlédli něco fotek a filmů, popovídali o životě a případně také popili na zdraví a další spolupráci.
I když jsme nikdy nepreferovali přílišné rozšiřování klubu, přece jen nám noví členové přibyli, a tak se sešla slušná sestava. Na rozdíl od běžných schůzí se tentokrát ve větším počtu zúčastnily i manželky a přítelkyně. Dostavil se i budoucí člen, který má spatřit světlo světa na konci března.
Po zahajovacím proslovu předsedy následoval stručný výčet naší činnosti v roce 2006. Za současné prezentace filmů a fotek jsme zavzpomínali na potápění v Egyptě, na Korsice, v německých lomech, jeskyních Moravského krasu, na Hranické propasti i v dalších lokalitách po celé republice. Připomněli jsme si i návštěvy suchých jeskyní, starých štol a dalších podzemních objektů v ČR. Krátce jsme pohovořili i o trochu odbornějších tématech, kdy Honza Bulíř pracoval na mapování Stovky v Moravském krasu a já na mapování Suché rotundy v Hranické propasti. Honza ještě připomenul účast na velice úspěšné expedici do Bue Marina na Sardinii, kde se podílel na nových objevech v této obrovské lokalitě, kde pravidelně bodují především čeští jeskynní potápěči.
Závěrem jsme konstatovali i další úspěchy, kterými bylo především zvýšení kvalifikace u řady členů, pořízení nového kompresoru, navázání užitečných kontaktů a přežití čtvrtečních schůzí bez vážnější újmy na zdraví. Za největší úspěch ovšem jednoznačně považujeme fakt, že všechny naše ponory v roce 2006 jsme zdárně ukončili bez mimořádné události. Vždy jsme se z každé akce všichni v pořádku vrátili, a tak se v klidu můžeme těšit a připravovat na další akce v roce 2007. Křest ohněm bude na Nový rok.
Potom dostal slovo pokladník, který po zralé úvaze (a bez nátlaku) uvolnil celkem solidní částku na důstojný průběh výročky. Zábava postupně nabývala na intenzitě, dotace se rozplynula, nastala chvíle pro kytaru, zpěv a tanec. Půlnoc dávno minula a pomalu se vyprázdňující restaurací stále častěji zněla naše hymna:"Dalton válí..." Stále častěji také číšník donášel materiál, potřebný k pronášení zdravic, přání a předsevzetí.
Ve 2 hodiny jsou v restauraci židle na stolech, ve 3 hodiny v salonku graduje zábava. Někteří již pomalu odcházejí, ostatní hodnotí uplynulý rok dál. Přesouváme se k baru - ke zdroji. Maně si vzpomínám, že loni jsme šli domů v 5,30 a potkávali jsme lidi, kteří šli na sobotní ranní směnu do fabriky, u které bydlím. Letos je nepotkáme, už jsou u strojů, protože už je po šesté. Tak pomalu půjdem, pro tentokrát to asi stačilo.
I když každý den není posvícení a vše není růžové, tak si dovolím tvrdit, že Dalton zatím opravdu válí. V dnešní době to je jev nevídaný. O to víc si této party snad budeme nadále vážit
