Vztah k rybám máme coby potápěči jednoznačně kladný. Někteří z nás je často a rádi fotí, ale kromě Sasanky je všichni hlavně rádi jedí. A tak jsme se koncem ledna rozhodli uspořádat opékání našich milých rybiček. Martin využil své obchodnické vlohy a dodal spoustu specialit, Jindra dal k dispozici zahradní domek, kde pec prakticky ještě nikdy nevystydla, děvčata vyrobila přílohy a my nekuchaři jsme nakoupili rum a plzeňskou dvanáctku.
Ve vyhřátém domku to díky Martinovi brzy vonělo rybami a díky Jindrovi rumem. Zbývalo ještě zafixovat u stropu Honzovu zlomenou ruku (v jediné poloze, kde ho to skoro nebolelo) a ochutnávka mohla začít. Během chvíle se nám všem leskly pusy a když se zdálo, že již nepozříme ani mouchu, hodil kuchař Martin na stůl speciálně připraveného kapra. A začalo to znovu. Naštěstí chlazená Plzeň pomohla strávit nadměrnou porci a rum dodal odvahy.
I přes obrovské nasazení jsme nakonec vyhlásili přestávku, kterou jsme vyplnili vypouštěním balonků štěstí (nebo jak se ta atrakce jmenuje). Jeden z nich se vychýlil ze směru, začal klesat a zdálo se, že sousedovi moc štěstí nepřinese. Nakonec jej poryv větru zavál do lesa, kde by se ohnisko požáru hledalo složitěji... Já jsem však kdysi s kamarádem les již zapálil, a tak jsem raději odešel. Přeci jenom nerad vzpomínám na obětavý boj dvou hasičských jednotek, které tehdy likvidovaly následky našeho nevinného pálení klestí.
Zbytek večera patřil tradičně hudbě. Zahájili jsme klubovou hymnou a pokračovali přednesem písní různých hudebních žánrů. Nakonec jsme se vydali mrazivou nocí k domovu. Mrzlo jen praštělo a já jsem byl rád, že jsem toho rumu raději vypil víc. Je vidět, že prevenci máme propracovanou, cestou domů netrpěl zimou nikdo. Teď jenom zbývá určit termín dalšího opékání.
