Na začátku období dovolených již tradičně pořádáme výjezd na Sparmann. Je to vlastně taková naše rozlučka před prázdninami, kdy se zpravidla rozprchneme do všech světových stran a pořádně se sejdeme až za dva měsíce. Akce tedy bývá větší a minimálně dvoudenní.
V posledním předprázdninovém víkendu jsme se tedy u Josta sešli v plné síle. Nejen, že zde byla většina Daltoňáků, ale ze Skotska přiletěl náš člen a kamarád Jarda Tomášek, z Prahy člen a kamarád Sasanka, ze Šumperku dorazili Lidka a Péťa Poláchovi a Pavel Janeček dokonce prolomil letité tabu, když s sebou vzal malého synka ve věku batolete:) Protože manželé Poláchovi dodělávali kurz AEANx, vyrazili jsme do vody již v pátek. Cviky byly náročné, zejména plavání bez masky spojené se sdílením v hloubce 30 metrů si Lidka s Péťou náležitě užili. Oba jsou však vynikající potápěči, a tak vše proběhlo hladce. Po ponoru jsme ještě uskutečnili krátký nácvik použití kyslíkového přístroje a potom již osvědčení "opékači" rozžhavili gril a nasadili naši oblíbenou pochoutku - bílé německé klobásy. Na rozdíl od českých jsou opravdu masové, a tak jsme si všichni náramně pochutnali. Neodmítli jsme ani dobré maso a ani skvělou Plzeň. Všeho sice bylo s ohledem na ranní potápění méně, ale večer uběhl báječně.
Ráno jsme nejprve konstatovali, že nás malý Janeček kupodivu prakticky nebudil, a teprve nyní tedy rozptýlil naše obavy. Po vydatné Jostově snídani jsme pokračovali v potápění. Já s Lidkou a Péťou jsme absolvovali ještě 2 výcvikové ponory s dekompresními lahvemi podle předem daných pravidel a plánů. Ostatní si lokalitu užívali podle svého. Když jsem tak dění okolo sebe pozoroval, potvrdil jsem si přesvědčení, že v Daltonu se všichni potápí dobře a odpovědně. S takovými kolegy je radost jezdit na potápěčské akce.
Navečer jsme různě rychle zabalili své věci a děti a po skupinkách jsme vyrazili k domovu. Naše skupina se samozřejmě nejprve vydala k vyhlášené kebabárně, kde jsme dobře pojedli, nakoupili kebab ještě domů a také domluvili další akce. Pak již nastalo opravdové loučení, Poláchovi jeli na Prahu a my domů. Další báječný víkend se stal minulostí.
