V sobotu 7. března se v Liberci konal Techmeeting, tradiční akce pro potápěče, kteří se zajímají o jeskynní, vrakové a podobné potápění, kterému se obecně říká technické. Já sám jsem byl velmi rád, že se tato akce koná v Liberci, v Čechách a ne tradičně na vzdálené Moravě. Témata mi bohužel v poslední době trochu utíkají mezi prsty, protože moje jeskyně je dnes už pouze Hranická propast a pořídit si přístroj SCR nebo CCR neplánuji. Možná, kdybych bydlel blíže k té Propasti...
Každopádně jsem se na Techmeeting chystal. Pak se však začaly dít věci přímo neplánované. Především jsem musel na operaci nepříjemné cysty v ústech. Cysta byla nádherně vyvinutá a já jsem měl tedy po operaci hubu jako nigerijský šaman. Do toho zavolali kamarádi z naší olomoucké organizace, že do Liberce jedou, ale po skončení oficiální části by se raději setkali někde v užším kruhu. A tak spontánně vznikla akce, kterou kdosi (víme kdo) nazval naprosto nepravdivě a hloupě Antimeeting. Prostě se setkali staří kamarádi a někomu to vadilo. V žádném případě jsme nechtěli sabotovat obětavé úsilí libereckých pořadatelů z Dir-teamu, ale na druhou stranu nemůžu nutit třeba Mirka Lukáše, aby seděl v Liberci, když chce jít se mnou na pivo někde jinde.
Večer se tedy v jablonecké hospodě EX, kde se pravidelně konají naše schůze, sešla poměrně zajímavá sestava lidí, většinou ze ZO ČSS 7-02 Hranický kras. Přišel Mirek Lukáš, David Skoumal, Silva Pěkník, Pavel Říha, Honza Žilina, Péťa Vaverka, Péťa Stejskal a já. Sestavu doplnili Pražáci v čele s Tomášem Klojdou, Petr Fatka, členové Daltonu Honza Lábus a Martin Víšek a staří kamarádi Martin Trdla a Márfy. Diskuse nebrala konce, opravdu jsme si měli co říct. Vždyť někteří se již velmi dlouho nikde nepotkali. Rozešli jsme se až dlouho po půlnoci. Krátká návštěva Jizerek druhý den byla vedena víceméně silou vůle, ale uskutečnila se, protože jsme si dali slovo.
Později jsem pochopitelně přemýšlel o tom, že řada lidí z našeho setkání by jistě byla velmi vítanými hosty na Techmeetingu v Liberci. Ale nedá se nic dělat. Poutá nás k sobě přátelství, známe se a máme si co říct. Proto jsme ve stínu velké akce vyhledali své kamarády a nikoho jiného. Nelze lidem nařizovat, s kým stráví víkend. S pořadateli jsme si snad již vše vyjasnili a nevraživost k sobě, zaplaťbůh, necítíme. Osobně se domnívám, že trend menších setkání bude na popularitě získávat čím dál víc. Ale nejsem prorok a třeba se totálně mýlím.
