Naši první větší letošní akci jsme nasměrovali do Německa, protože prakticky na všech lokalitách v našem okolí je špatná voda (co se týká viditelnosti). Volba padla jednoznačně na Prelle, kde jsme ještě nikdy nebyli viditelností zklamáni, přestože tam někteří máme okolo 50 ponorů,
Sestava čítala 9 borců, včetně Jardy, který v noci před výjezdem přiletěl z Anglie. Po tradiční kávě na tradiční benzínce jsme se načas rozdělili, protože Martin a jeho VITO přes přechod v Zittau nesmějí (pozor, tam opravdu často vracejí různé dodávky, protože tam je celní škola a horliví mladíci na přechodu dělají praxi). Martin tedy musel přes Görlitz. Pak už šlo vše jak po másle a po 120 km jsme dorazili na náš lom.
Viditelnost opravdu nezklamala. Do 19 m tradičně horší (2-3 m), dole téměř křišťál, který od 36 m níž přechází ve známé mléko, načichlé sirovodíkem. A když křiš'tál, tak taky kosa. Pouhé 4 stupně daly majitelům mokrých obleků pořádně zabrat. Jeden z nich měl ještě po převlečení do suchého oblečení takový třes, že jsme jej chtěli nabídnout pekárnám na cukrování bábovek. Jistě by patřil k nejlepším pracovníkům. Až na poměrně chladné počasí byl zájezd vydařený. Jako vždy byla spousta legrace, tentokrát nejvíc bodovaly třesoucí se postavy.
Další výjezd na Prelle jsme uskutečnili počátkem května. Byli jsme pouze tři, na lomu byli dva němečtí potápěči. Počasí nádherné, teplota o 6 stupňů vyšší, než v Liberci. Viditelnost ve vodě lepší, kosa stejná. Prostě paráda. Dali jsme 2 ponory, trochu pocvičili dekobojky, pak trochu pokecali s Pavlínou a Michalem, kteří mezitím dorazili. Byl to fakt suprový den, jen kdyby takových bylo víc.
Foto z obou akcí pořídil Honza Lábus
