Dovolená 2007 se mnou opravdu zacvičila. Manželka do začátku prázdnin neznala termín, kdy ji uvolní z práce, a tak jsme sháněli něco k moři doslova na poslední chvíli. Nakonec jsme skončili na Istrii v hotelu, který byl nejen přepychový, ale také přelidněný. V okolí nebylo vůbec nic, a tak jsem poprvé v životě ležel celý týden na pláži, kam jsem každé ráno chodil vybojovat místo. Když jsem z Istrie odjížděl, přísahal jsem, že toto již nikdy nechci absolvovat. Byl jsem totálně vyčerpaný.
Pochopitelně jsem si hned postěžoval na naší schůzi. Co mám dělat? K moři s rodinou chci. Přitom nechci být v hotelu a potápění není důležité, protože to si zařídím jinak. Řešení se kupodivu našlo téměř okamžitě. Náš klubový kolega a zkušený mořský vlk Honza Vocel pořádá za pár dnů kapitánský kurz. A s průkazem v kapse si za cenu hotelu najmeš loď a vyrazíš vstříc dálkám. Takže – budu kapitánem.
V úterý 21. září vyráží skupina převážně jabloneckých borců (z toho dva Daltoňáci) směrem na Zadar. Po cestě řešíme problém s kolem, které v pneuservisu neutáhli. V Jindřichově Hradci nabíráme dalšího budoucího skippera. Poslední se k nám přidal na místě, protože je Slovák a z Bratislavy jel pochopitelně jinudy.
V marině Sukošan začíná kurz převzetím lodi. Kapitán přebírá a my hydratujeme v hospodě, abychom na lodi nepřekáželi. Konstatuji, že mezi spolužáky není žádný abstinent či mravokárce, takže bude pohoda. Při procházce v marině potkávám dva známé. Jeden mě srdečně zdraví, druhý se snaží vmísit do davu, abych si nevšiml, že dáma po jeho boku není jeho manželka, kterou dobře znám. Začínám si zvykat na jachtařskou komunitu. Hodně jsem také pochopil, když jsem slyšel vyprávět historku o partě Čechů, kteří za celý týden nevyjeli z mariny a pařili tam do bezvědomí.
Kurz sám byl pohodový. Honza přesně věděl, co nás má naučit a tak jsme byli oproštěni od nějaké „bramboračky.“ Věnovali jsme se hlavně navigaci, denním a nočním znakům, meteorologii a radiospojení. Nácvik ovládání lodi probíhal v oblasti Šibeniku a Vodice a v okolí ostrovů Prvič, Kaprije, Murter aj. Každý večer jsme poctivě a dlouho do noci vyhodnocovali uplynulý den.
Zkoušky jsme absolvovali na kapitanátu v Zadaru. Poplatek byl okolo 3.000,- Kč, trochu jsme si poběhali po kancelářích a nakonec jsme se přesunuli do sympatického domečku, kde byli samí typičtí mořští vlci. Chtěli po nás přesně to, co nás Honza celou dobu učil, takže jsme se složením zkoušky neměli problém.
Po návratu domů proběhla menší oslava, během které mí věrní Daltoňáci a naši přátelé naplnili dvě lodě na rok 2008. Takže o dovolenou pro tento rok strach nemám. Honzovi Vocelovi ještě jednou děkuji za péči a svým budoucím posádkám vzkazuji, že i já mám zájem se z každé plavby vrátit domů živý a zdravý. Proto se budu na naše plavby systematicky připravovat. V nejbližší době vyrazím např. s motorákem na Labe do Mělníka.
