Rakouská jezera v našem plánu akcí figurují již dlouho, ovšem nikdy se nepodařilo nalézt vhodný termín pro výjezd. Proto jsme zvolili razantní postup. Martin Víšek, který v Rakousku začínal s potápěním, zajistí termín a ostatní se zkrátka přizpůsobí. Tato taktika se ukázala jako správná a účinná. Na konci srpna odjíždějí dvě auta s 5 dospělými a 3 dětmi. Cílem je některý kemping v Hallstattu, stravovat se budeme u Mileny v Obertraunu a lahve budeme plnit u Pepy Vacka tamtéž. Po neplánovaných zpožděních dorážíme navečer do Hallstattu a zahajujeme prohlídku kempů. První leží vlevo od křižovatky Hallstatt-Gossau asi 2 km před Hallstattem. Na internetu je prezentován jako velmi klidné místo pro opravdové milovníky přírody. Je zde i báze, blízký a pohodlný vstup do vody. Se sociálkami to je horší, místo pro stany je podmáčené a k Mileně to je také hodně daleko. Tady se ubytovávat nebudeme.
Nakonec již za soumraku volíme kemp asi 400 m před železničním přejezdem Obertraun (asi na půlce cesty mezi Obertraunem a Hallstattem). Majitel je znám jako puritán a podivín, ale sázíme na to, že v kempu nikdo není a on bude rád za každé euro. Zázemí je vynikající, toalety a hlavně srpchy nás nadchly. Rychle stavíme stany a spěcháme k Mileně (a Jitce) na večeři. Po ní následuje válečná porada ohledně plánu ponorů. Nestavíme si vysoké cíle, máme s sebou děti a výlet chceme pojmout jako poznávací. Na pořádné ponory vyrazíme někdy jindy. Rozhodujeme se pro ponor na Gossausee, potom prohlídka Ledových jeskyní a navečer ponor v Hallstatersee. V neděli si se šnorchlem sjedeme od pily řeku Traun.
Sobotní budíček je v 5,30. Důvodem je nutnost zajištění výhodného parkovacího místa u Gossausee. jinak budeme věci nosit pěkných pár metrů do pořádného kopce. Po celou cestu vydatně prší, přesto u jezera nalézáme poslední dvě volná místa. Převlékáme se pod balkonem místního hotelu a já nostalgicky zírám směrem k horám, kde pod hustými mraky leží Dachstein. Odtud jsem na něj lezl v roce 1990. Bylo nádherně, parkoviště volná a po potápěčích ani vidu ani slechu. Dnes se těším do vody, kde mi déšť nebude tolik vadit. Jsme tu poprvé, a tak volíme variantu vpravo od půjčovny lodiček. Samotný ponor byl velmi pěkný, viditelnost okolo 20 m, v 15 m teplota vody 14 stupňů, ve 35 m teplota 8 stupňů. Baterka nebyla potřeba, i když venku byla skoro tma. Ke konci ponoru jsem se podíval nahoru a bylo po náladě. Na hladinu bubnoval hustý déšť.
Odjezd od Gossausee připomínal spíš útěk. Naštěstí pro nás Jitka připravila vynikající snídani a v plnírně bylo díky běžícímu kompresoru také příjemně. Věšíme mokré věci, snídáme a plni odhodlání vyrážíme na prohlídku Ledových jeskyní. V pokladně lanovky sjednávám slevu (jsme přeci Češi) a o chvíli později již nás kabinka vynáší do výšky 1350 m. Jakoby mávnutím kouzelného proutku přestává pršet, Otvírá se hezký pohled do údolí a my se přesouváme ke vstupu do jeskyní. Prohlídka jeskynního systému je zajímavá. Kromě obrovských prostorů, vyhloubených vodou, je k vidění i několik pater podzemního ledovce. Ten roste i zaniká úměrně k venkovnímu počasí. Celkový parádní dojem kazí pouze obrovská sněhová vločka, zhotovená ze spousty žárovek. Je to strašlivý kýč a naštěstí na něm chybí nápis Stop Temelin !, který nechybí podél řady cest směrem do ČR. Po skončení prohlídky jeskyní nás opět vítá náš věrný přítel - hustý déšť. Ten ustal chvíli po našem návratu do údolí, a tentokrát ustal natrvalo.
Zlepšení počasí využíváme k podvečernímu ponoru na Hallstattersee. Děti necháme v hospodě a zkusíme lokalitu s autobusem. Příprava příliš času nezabrala, za chvíli jsou všichni ve vodě. Do hloubky 5 m je viditelnost parádní, potom je to „Jablonec." tedy poctivé1-2 m. Přesto si ponor celkem užíváme až do chvíle, kdy Vitoušovi praskla manžeta na sucháči. Volil útěk a my jsme mu celkem rádi kryli záda. Po třech dnech dešťů byla voda opravdu špatná a nemělo smysl se tady déle trápit.
Večer jsme s dětmi pobyli v restauraci a těsně před 22. hodinou jsme vyrazili do kempu. Zde nám bylo dopřáno seznámit se s podivínstvím pana majitele. Na velkém množství informačních tabulí jsme se již dříve dočetli, že stan má stát východem směrem k jezeru, mezera mezi stany 20-50 cm, povolený druh uhlí na grilování apod. Závora se zavírá ve 22,00 hod. a výjimka neexistuje. Teď je 21,50 a závora je zavřená. Jirka tedy vystupuje a prohlíží zámek. Je narafičený a nezamčený. Otevíráme si tedy a vjíždíme do kempu. Za chvíli již z houští leze podivný mužík s bujnou hřívou na hlavě, podobný Beethovenovi. Vede dlouhý monolog směrem k Jirkovi, který mu nerozumí, ale zato se na Beethovena mile usmívá. Ve snaze zachránit kamaráda vystupuji z auta a říkám slovutnému majiteli, že na cedulích je doba uzamčení závory až ve 22,00 hod. Dovídám se, že ten dobrý muž nás chtěl pouze poznat a tak zavřel závoru. Jinak nemá žádný problém a přeje nám dobrou noc. Bereme jej za slovo. Péťa otevírá pětilitrový vak s vínem a i když jsme na něj jenom tři, tak již v 00,30 není co pít.
Ráno dospáváme sobotní deficit a po Jitčině vydatné snídani vyrážíme na řeku Traun. Všichni včetně dětí se převlékáme do obleků a s Martinem odjíždím dolů k mostu nechat zde auto pro zpáteční návrat. Po cestě zjišťujeme, že když necháme dole moje auto, tak nahoru musíme pěšky. Vracíme se tedy a Martin bere druhé auto, abychom napravili vlouděnou chybičku. Za chvíli již jsme zpátky nahoře u pily, skáčeme do vody a necháváme se unášet dravým proudem, umocněným několikadenními dešti. Máme pouze masku a šnorchl, pod sebou v tůňkách pozorujeme pstruhy, lipany, lososy a jinou havěť, někdy opravdu úctyhodných rozměrů. 3 km dolů ubíhají rychle. Za chvíli vylézáme z vody a vracíme se pro auto, které zůstalo nahoře. Mezitím Davida štípla do krku vosa. Trochu se děsím, ale vím, že není alergický a tak nasazuji octový zábal. Za 2 hodiny má po trápení. Vracíme se k Jitce poděkovat za vzornou péči. Potom v kempu rychle balíme stany a vyrážíme na 480 km dlouhou cestu domů. Výlet se nám líbil a i přes počáteční nepřízeň počasí byl opravdu povedený.
Potápění na rakouských jezerech patří mezi hezké a příjemné akce již proto, že jezera jsou zasazena do nádherné horské scenerie. Většinou průzračná voda však může být zrádná, protože magické hlubiny člověka doslova přitahují. Při zachování všech pravidel bezpečnosti si však každý určitě přiveze samé hezké zážitky.
Účastnici akce:
Martin a Martinka Víškovi
Honza a Fanda Vocelovi
Libor a David Čechovi
Jirka Moc
Petr Vitmajer - Vitouš
Fotografií jsme kvůli počasí pořídili málo, snad to příště bude lepší
