Letošní rok začal trochu rozpačitě. Prakticky všichni máme práce a starostí nad hlavu, takže potápění trochu šidíme. On by to sice nebyl problém někdy po práci či ve večerních hodinách (jako zamlada) vyrazit k vodě. Ale určitě by to nebylo o pohodě. Naštěstí se letos po letech dalo zjara potápět na naší Mšenské přehradě, a tak jsme zavítali alespoň tam. Ponory nebyly nic moc, ale potápění to bylo.
Na Hranickou propast jsme zatím ani nevyrazili. Trochu tomu bránila administrativa, ale hlavně nestálé počasí a s tím spojené komplikace při transportu materiálu. Ale v nejbližších dnech tam určitě vyrazíme a zase uděláme kus práce při mapování.
Stálicí mezi našimi lokalitami samozřejmě zůstal Sparmann. V lednu jsme tam zavítali ve složení Honza Lábus a já, v květnu Pavel Janeček s Viktorem Teimerem a na začátku června opět my s Honzou. Viditelnost ve vodě byla tradiční – do 10 metrů hrachovka, potom nádherná viditelnost v úplně tmavé vodě, teplota 5 stupňů. A právě tyto podmínky spolu se strmými stěnami lomu (v iz reprodukce staré fotografie) činí ze Sparmannu náročnou lokalitu, kam jezdí stále málo lidí. V seznamu český hostů bylo od 1.1.2016 pouze 11 jmen, z toho 2 byli Pavel s Viktorem a 4 zápisy byly opakované výjezdy Honzy a mě. Takže kromě Daltonu navštívilo Sparmann do dnešního dne pouze 5 Čechů a z toho jedna žena (všichni z Ústeckého kraje)
Ke krátkému článečku přikládám pár fotek Pavla Janečka a Honzy Lábuse. Na těch Honzových je krásně vidět, že téměř po celou dobu naší návštěvy a hodinového ponoru seděla na břehu a dohlížela na nás bílá holubice, symbol klidu a míru. Snad nám tedy i v letošním roce přinese pevné zdraví, klid a pohodu u vody a pod vodou.
