Po napsání článku o řece Nise jsem zaznamenal řadu příznivých ohlasů, a proto jsem se rozhodl v započatém seriálu o jizerskohorských řekách pokračovat. Povodí řeky Nisy jsme již navštívili, takže nám zbývá povodí Kamenice a nakonec to bude povodí Jizery. Kromě přehrady na Kamenici neleží na zmíněných tocích žádná významnější potápěčská lokalita, ale i tak jejich návštěva přináší spoustu hezkých zážitků z překrásných přírodních scenérií. Začněme tedy řekou Jedlovou.
Řeka Jedlová je poměrně významným levostranným přítokem Kamenice. Nemá samostatný pramen, ale vytéká z proslulého rašeliniště Na čihadle. Kromě nádherných a rozsáhlých rašelinných jezírek je toto rašeliniště zajímavé tím, že je vlastně rozvodím. Toky, které z něho vytékají na sever, končí po různě dlouhé pouti v řece Odře a s ní se vlévají do Baltského moře. Vody, směřující na jih, se naopak dostanou až do Labe, které se vlévá do moře Severního.
Po svém vzniku teče Jedlová jižním směrem nepříliš hlubokým údolím mezi Josefodolským a Mariánskohorským hřbetem. Z pravé strany nemá žádný významnější přítok, naopak z levé strany je na horním toku napájena potoky z Uhlířského vrchu a z Milířů (998,7 m.n.m.). Asi po 3 km se údolí prudce láme do kaňonu, který je hluboce zaříznutý do okolního terénu. A právě zde je místo, které přitahuje spousty turistů a milovníků Jizerek. Tím místem je slavný Vodopád Jedlové. Jsou to vlastně vodopády dva. Spodní je vysoký necelé 2 metry. Ten vrchní má výšku asi 4 metry a díky pravidelnému přísunu vody z rašelinišť je na něj hezký pohled prakticky po celý rok. Při jarním tání je ovšem nejzajímavější. Tehdy bývá až 8 metrů široký a na české poměry působí impozantně. V té době zde nemůže také chybět žádný znalec jizerkých řek a potoků.
Pod vodopády řeka významně nabírá na síle a rychlosti. Překonává mnoho skalních prahů a v hlubokém údolí vytváří i silnou zvukovou kulisu. Na nepropustném podloží ve spodní části toku si díky neutuchajícímu úsilí vyhloubila malebnou Pekelnou tůň. Pod ní přechází do části s mírnějším sklonem a znatelně se zklidňuje. Již téměř na hranici lesa přibírá významný levostranný potok z Hujerova koutu a putuje do josefodolské části Antonínov, kde se vlévá do Kamenice. Celý tok je dlouhý přibližně 6 km.
Díky vodopádu stojí určitě řeka Jedlová za návštěvu. Zvláště při jarním tání anebo po dlouhotrvajících deštích je opravdu na co koukat. Nejjednodušší přístup je od Josefova dolu. Tam lze dojet i vlakem ze Smržovky. Od nádraží se dáme okolo bývalé pily po žluté vzhůru (směr Mariánskohorské boudy). Po půl kilometru na křižovatce Lesní zátiší (sem lze dojet autem) odbočíme po modré značce doleva. K vodopádu je to přibližně 2 km. Modrá pokračuje od vodopádu dále na Mořskou cestu a dále na Štolpišskou silnici. A to už je vlastně pověstná Jizerskohorská magistrála. Na kole je vodopád prakticky nepřístupný.
Navštívíte-li na jaře nebo po deštích zmíněný vodopád, jistě nebudete litovat trošku namahavější přístup. Navíc se tam možná potkáte se mnou a budeme moci poklábosit o Jizerkách a jejich zajímavostech. Kdybych tam však nebyl, tak se nezlobte. Určitě mě najdete na druhé straně hor. Někde tam jistě budu
