Již v předchozím stručném příspěvku o obsahu malých lahví, používaných v drtivé většině jako „argonky" k dofukování suchých obleků, jsme se mohli přesvědčit o množství nečistot a usazenin, které tyto lahve obsahují. Prakticky všechny takové lahve pocházejí z vojenských výprodejů nebo ze skladů civilní obrany apod. Jejich stav svědčí o tom, že za dobu jejich života jim zřejmě nebyla věnována taková pozornost, jak je tomu u dnešních potápěčských lahví, svoji roli má jistě i materiál, použitý na jejich výrobu a samotná technologie výroby. Dnes nabízím tlakovou lahev o objemu 1 litr, která kromě nečistot vykazuje i stopy proděravění prostřednictvím koroze!!!! Materiál ke článku mi poskytnul kamarád a známý potápěč a výrobce potápěčské techniky Mirek Lukáš z firmy LOLA Olomouc. Lahev zkoumal a pro poučení výsledky své práce i zdokumentoval. Z tohoto místa mu děkuji za fotky i ostatní podklady.
Zkoumaná lahev má objem 1 litr, na plášti má vyražené údaje o tom, že je určena pro plnění vzduchem, prázdná váží 1,5 kg, vyrobena byla v únoru 1986 a posledním testem prošla skoro před 5 lety, v květnu 2006. Plnicí tlak 200 Barů. Že není něco v pořádku, zjistil majitel lahve tak, že si všiml rezavé skvrny na plášti. Ta se po utření objevila znovu, a tak ji dal Mirkovi k prozkoumání. Míra nejprve zjistil, že lahev váží 1,75 kg. To svědčilo o silné vrstvě koroze a nečistot uvnitř. Prozkoumáním pláště pak objevil i místo, kde ho koroze proděravěla. Po rozřezání pláště pak konstatoval, že materiál je ve velmi dobrém stavu až na to zkorodované místo. Tam byl plášť silný pouhých 0,6 mm, jak je vidět na přiložené fotografii. Lze spekulovat, že na daném místě je patrná vada materiálu. Díra skrz byla mikroskopická, po rozříznutí lahve se zdá být větší, což je následek použití strojní pily. Nějaké další trhliny okolo nejsou a nelze tedy tvrdit, že lahev byla jako časovaná bomba, která dříve či později exploduje.
Tento článek jsem napsal vysloveně laicky s cílem upozornit na nutnost zvýšené pozornosti vůči starším lahvím, o jejichž minulosti toho moc nevíme.
foto: Mirek Lukáš, LOLA
