V neděli 27. dubna ráno vyrážíme v sestavě Mařenka, Honza a Fanda Vocelovi, Martin a Martinka Víškovi a já. Směr - Mělník. Jedou s námi ještě Honzovi známí, kteří hledali nějaké místo na ježdění a on jim slíbil to „naše“ ukázat. Cesta ubíhá skvěle a za chvíli jsme v Mělníku. Z kruháče na plánované místo je to cca 2 km, ale Martin nám chce ukázat místa, kde sloužil na vojně v Dukle. Má to být kousíček odtud. Přejíždíme tedy Labe na druhou stranu a začínáme se kochat Polabím. Díky různým přeložkám, uzavírkám a objížďkám poznáváme během následující hodinky téměř celé Podřipsko. Jenom místo Martinova vojančení jsme jaksi nenašli. Nevadí. Do Štětí to je necelých 7 kilometrů a odtud již trefíme. Za chvíli jsme v cíli. Nechci domýšlet, co si o našem navigování myslí děti. V jejich očích vidím, že nepřehlédly, že se sem dá z Mělníku dojet tak za dvě minuty. Aly když my jsme chtěli vidět ty kasárny…
Místo je pro spouštění lodí ideální. Dá se zajet až k vodě a pro větší lodi je tu dokonce sjezd. Během chvilky sestavujeme naši loď a vrháme se na Martinův Zodiac. Má ho téměř sestavený, ale s podlážkami je trochu boj. Po prostudování návodu k použití zvládáme i tuto překážku. Můžeme vyrazit. Motory naskočily bez problémů a za chvíli již z nich ždímáme maximum. Kupodivu i výkon 5 koní dovolí velice příjemnou projížďku. Nakonec se zklidňujeme a vyrážíme po proudu do Štětí. Lodi jsme svázali k sobě, nastavili asi poloviční výkon motoru a směr. Kocháme se krajinou, motory pobrukují a my klábosíme. Někteří (Martinka) dokonce pospávají. Labe není Chorvatsko, ale krajina je celkem pohodová, svítí sluníčko a je nám hezky. Ve Štětí otáčíme a stále na poloviční výkon se ploužíme nazpátek. Nakonec jsme ujeli asi 13 kilometrů.
Sbalení lodí a odjezd je věcí okamžiku. Honzovi známí raději odjíždějí sólo. Zřejmě mají obavy, že budeme zase hledat kasárny. Ale to necháme napříště. Teď míříme nejkratší cestou do zahradní zámecké restaurace na Sychrově, kde nás čeká báječná večeře. Den to byl skvělý, slunce, klid a voda. Nepadlo ani slovo o politice a o práci. Prostě idyla.
Foto: Mařenka a Honza Vocelovi
