Výroční schůzi pro rok 2008 jsme trochu netradičně nepořádali v prosinci, ale až v lednu letošního roku. Důvodem bylo trvalé obsazení „našeho" salonku v restauraci EX v Jablonci. Navíc konec roku bývá hektický, plný různých akcí a my nemáme zapotřebí se zbytečně honit. Už kvůli tomu, že se po celý rok každý týden poctivě scházíme na schůzích, které mnohdy svým průběhem výroční schůzi hravě překonají. A že výročka je náročná vždy...
Letošní výroční schůze měla víceméně zaběhlý scénář. Výjimečná byla snad jen tím, že všichni přišli skoro včas. Tradičně byla připravena spousta filmového materiálu a fotek z dlouhé řady akcí roku 2008. Místo obvyklého obrovského Milošova monitoru jsme si tentokrát promítali pomocí projektoru na velké plátno. Přitom mě napadlo, že budeme-li stále náročnější při promítání, skončíme možná za několik let až ve vyhlášeném jabloneckém 70 mm kinu. Jenom nevím, co by tam říkali našim požadavkům ohledně jídla a pití. Naštěstí v EXu naše požadavky plní téměř s předstihem, takže během promítání bylo stále veseleji. Jako obvykle zmizela velmi brzy poměrně velká suma, kterou pokladník uvolnil. To byla voda na mlýn těm, kteří nechtěli kupovat kořalky ze společné kasy. Teď přišla jejich chvíle a pivonoš se nestačil otáčet. Když se točil asi popatnácté, začal trochu reptat. To byla z jeho strany obrovská chyba. Martin mu důrazně vysvětlil, kdo je zde host a kdo zaměstnanec a hlavně mu připomenul, že v průběhu roku na nás rozhodně neprodělal. To stačilo, aby nešťastný číšník pochopil, že nás nezajímají jeho práva, ale povinnosti. Po zbytek večera a časného rána se nám perfektně věnoval, i když možná občas zapřemýšlel o změně zaměstnání.
Večer se nesl v lehkém tónu, fotky a filmy nás postupně přestaly zajímat a tvořily už jenom kulisu k bujaré zábavě. Ke slovu jako vždy přišla i kytara a myslím, že letos nám šlo zpívání nějak líp, než jindy. Taky jsme během roku podstatně víc trénovali. K ránu se osazenstvo tradičně rozdělilo na skupinu u kytary a skupinu u baru. Soudržnost kolektivu byla ovšem zachována a na přípitky jsme se vždy spojili. Byla to spousta běhání, ale byla legrace. Okolo půl páté jsme se rozloučili a vyrazili k domovu. Některým přitom šlo o život či alespoň o zdraví, ale vše dopadlo bez jakékoli újmy. Ostatně i celý loňský rok byl bez problémů a snad to tak zůstane i nadále.
