Akce

     Za potápěním do Chorvatska jsme přestali jezdit v roce 2005 a popravdě řečeno se nám po této balkánské zemi nijak nestýskalo. Všichni jsme měli dostatek jiných aktivit a na čestné a férové jednání tamních obyvatel jsme ani nevzpomněli. Až přišel rok 2008, kdy jsme byli nuceni konstatovat, že se sice neflákáme, ale jsme nějak rozlítaní a chybí nám větší společná akce. Padaly různé varianty, ale nakonec zvítězilo staré dobré Chorvatsko. Zašel jsem tedy do potápěčské cestovní kanceláře a objednal jsem zájezd pro 20 lidí. Podle dohody jsem zaplatil i zálohu, ale nějak jsem přehlédl, kdo zastupuje chorvatskou stranu. K mé velké smůle to byl vysloužilý vojenský potápěč Ivan, se kterým jsem měl kdysi obrovské spory, a který mě chtěl nechat na 5 let vyhostit z jeho krásné vlasti proto, že jsem odmítnul vylézt z vody, když jsem měl v lahvi už jenom 130 barů. Tehdy jsem jej veřejně poslal do pr..., kam však on bohužel nedorazil. Naopak dále machruje na lodi Madona. Tento milý člověk mě krátce po zaplacení zálohy nutil ke změně termínu zájezdu, což jsem striktně odmítnul. Vzápětí mi potvrdil původní termín, aby nakonec oznámil, že se nástup dovolené odsouvá o 7 dnů a přes to vlak nejede. Naštěstí vrátil vybranou zálohu.

     Po této zkušenosti jsem opět Chorvatsko odpískal a začal jsem vracet zálohy. Pak však přišel zvrat. Honza Lábus mi oznámil, že jednal s Vláďou Hostinským, který organizuje zájezdy na Máju, a se kterým má z dřívější doby výborné zkušenosti. To byl naprostý zlom a od této chvíle vše šlapalo úplně spolehlivě. Vláďa kvůli nám de facto o týden prodloužil sezonu (i když si jistě odpočinek už zasloužil) a dohodl s posádkou lodi Mája ještě jeden výjezd. Navíc k naší radosti byly naplánovány ponory na Lastovu a Korčule, kde jsme nikdy předtím nebyli.

     Cesta k moři proběhla celkem v pohodě až na pár menších zajížděk. Jeli jsme nezávisle na sobě a sjížděli jsme se tzv. hvězdicovitě. Zatímco jedni nakládali věci na loď, jiní si ještě díky mě (zapomněl jsem odbočit na Split) prohlíželi z ptačí perspektivy Omiš a skupina „jachtařů ze Sukošanu" klidně popíjela kávu v jiné části obce Krilo. Nakonec jsme se sešli u lodi všichni s výjimkou na poslední chvíle odstoupivších Lucky Mocové a Vitouše.

     Celý týden před naším příjezdem panovalo v Dalmácii deštivé a větrné počasí. S námi však přišlo sluníčko a po vyschnutí kaluží nebylo po předchozím nečasu ani památky. Jenom ten vítr ještě foukal dost silně, což nepotěšilo některé méně odolné kolegy. Vyrazili jsme před polednem a nabrali směr na Splitská vrata. Po jejich proplutí se výrazně zvedly vlny a bylo veselo neveselo. Jedni si užívali kymácení lodi, jiní nás jistě proklínali za nápad jet právě sem. Někteří z nás se této skupince pokoušeli pomáhat, ale nakonec to zvládla i bez nás. Každopádně k večeru již byl klid a pohodové počasí trvalo až do konce zájezdu.

     Posádka na lodi nás velmi mile překvapila. Od první chvíle byly naše vztahy opravdu přátelské, v podstatě se o nás starali jako o vlastní. Kapitán v žádném případě netrpěl velitelskou odměřeností a svůj vztah k nám nejlépe demonstroval tím, že mě poslední den nechal řídit loď na trase dlouhé 18 mil až téměř do mateřského přístavu Májy (tam to ode mě naštěstí převzal..). Také za nás zaplatil poplatek za vstup do jedné rezervace. a to proto, že na začátku zájezdu potvrdili, že žádné dodatečné částky k ceně nebudou vybírány (přitom výběrčího zjevně nečekal). Na lodi bylo na první pohled jasné, že zásadní vliv na atmosféru má Vláďa Hostinský. Byl vždy a všude. S námi se potápěl, s Chorvaty trávil zbytek dne. Je vidět, že toho má v HR hodně za sebou a také se zdá, že to nebylo pokaždé snadné.

     Potápění samotné nás naprosto uspokojovalo. Přesto, že mezi námi byla spousta znalců tropických moří, nikdo si nestěžoval. Je zcela zřejmé, že ostrovy Lastovo, Mljet, Korčula, poloostrov Pelješac a další lokality v Jižní Dalmácii jsou o něčem jiném, než jsme tradičně zvyklí. Navíc Vláďa s námi předem konzultoval lokality a vždy nám dal na výběr. Takže nakonec jsme odjížděli naprosto spokojení, i když před zájezdem jsme si s vlastním potápěním hlavu moc nelámali a v akci jsme spíše viděli společný výlet s kamarády s trochou toho potápka.

     Také prostředí Jižní Dalmácie včetně zmíněných ostrovů je dost odlišné od „klasického chorvatska."A zejména je zde klid. Žádné přelidněné mariny, žádný blázinec. Naopak zde je podstatně více malebných zátok, které přímo vybízejí k idylickým procházkám. Zaplaťbůh, že nevyšla ta Madona s tradičními ostrovy Vis, Hvar a Brač...

     Z dovolené jsme se vraceli naprosto spokojeni. Hlavní zásluhu na tom jistě měl Vláďa Hostinský. U něj jsme se opravdu necítili jako zákazníci, ale jako staří kámoši. O ostatních účastnících zájezdu je zbytečné hovořit, protože Dalton vždy sestavuje partu tak, aby v ní nebyl žádný rušivý element. Tentokrát nás doplnily i nepotápěčky a věřím, že i jim se zájezd líbil. Naši pohodu trochu narušila zpráva o napadení harpunáře žralokem na Visu, což bylo kousek od nás. Ale to je jiná kapitola. Mně spíše zbývá poděkovat Vláďovi a posádce za vynikající přístup k nám a potom také všem kamarádkám a kamarádům za spoustu legrace a zážitků.

účastníci zájezdu:

Buryška Honza, Čech Libor, Černých Eva a Zdeněk, Lábusovi Šárka a Honza, Malinovi Jana, Lucka a Miloš, Moc Jirka, Sedláčkovi Alena a Zdeněk, Víšek Martin, Vocelovi Honza a Fanda.

Z akce jsme přivezli spoustu fotek. bohužel jich ke článku můžu připojit jenom 24. dalších 46 je ve fotogalerii.

Spojení na Vláďu Hostinského: