V poslední době je opravdu velmi těžké najít si chvíli času na článek pro náš web. Zejména když chci, aby byl článek alespoň trochu kvalitní. Čas však neúprosně letí a já (asi nejsem sám) zjišťuji, že nám na stránkách vzniklo určité vakuum. Proto jsem se rozhodl prohrabat šuplíky, zásuvky, paměti pevné i přenosné a začít prezentovat alespoň část podkladů, které při naší činnosti vznikly.
Novoroční ponor (fotky) jsem zkopíroval do archivu, to už mi fakt přišlo neaktuální. Vracím se však pár větami a fotografiemi k tradiční výroční schůzi. Na ni se vždy těším, protože kupodivu všichni členové Daltonu tuto událost berou nesmírně vážně, těší se na ni jako já, pomáhají při přípravě a celý průběh si náležitě užívají. Neúčast na výročce si člen Daltonu dovolí pouze v případě, kdy je zbaven svéprávnosti nebo dokonce někde izolován. Je s podivem, že ani jedno zatím nikoho z nás nepotkalo, takže můžeme bez problémů vykazovat stoprocentní účast. Na výročce se zpravidla vítáme srdečněji, než jindy během roku. Mnozí jsou mírně dojati a jejich dojetí se zpravidla vystupňuje po zazpívání klubové hymny. Na uklidněnou tedy absolvujeme první přípitek a začínáme s prezentací. Předseda potom sumarizuje veškeré úspěchy a důsledně se vyhýbá sporným otázkám (které jsou ovšem velmi vzácné). Přitom si promítáme fotky z našich cest do různých koutů světa. To opět zpravidla vyvolá vlnu emocí a zavdá důvod k dalšímu přípitku. Tímto způsobem všichni aktivně přispívají k průběhu výročky. Oficiální část bývá zakončena diskuzí, která je ovšem velmi krátká. Ta neoficiální naopak bývá spíše dlouhá, přerušovaná dalšími zdravicemi, opakováním hymny a zpěvem, zpočátku velmi kvalitním. Schůzi jsme dříve končívali okolo 06,00 hod. ráno, ale v současnosti je mezi námi dohoda, že nepřetáhneme 04,00 hodinu. Tentokrát jsme přetáhli jen o 10 minut.
Letošní výročka, na které jsme hodnotili rok 2010, byla stejná jako ty předchozí. Veselá, konkrétní a neoficiálně oficiální. Přesto jsme však hodnotili i věci neveselé, které nás chtě nechtě občas vrací do reality "všedních dnů." Potom člověk pozná, že je dobré mít takové kamarády, jako jsou parťáci z Daltonu...
