Po roce jsme se konečně opět dočkali a část členů klubu Dalton vyrazila do teplých krajin. Tentokrát byla naším cílem Střední Amerika, konkrétně Honduras a ostrov La Ceiba. Hlavním bodem celého výletu bylo potápění se žralokem velrybím a úchvatná příroda v Hondurasu. Honduras byl Marošem vybrán právě jako nejpravděpodobnější destinace na setkání se žralokem velrybím. V letošním roce byl odlet naplánován z Prahy, kde jsme se všichni v pořádku sešli a byli jsme přivítáni na Prahu nebývalou cca 20 cm sněhovou pokrývkou. To jsme ještě netušili, co to pro nás bude znamenat. Cesta byla Jardou V. naplánována velice precizně a příznivě ohledně přestupů a navazujících letů takto: Praha - Londýn , Londýn - Miami , Miami - San Pedro. přespání v San Pedru a přejezd trajektem na La Seibu. Tyto plány se však změnily hned v Praze, kde jsme nabrali cca 2 hod. zpoždění a následně už se to jen zhoršovalo. Letadlo do Miami na nás samozřejmě nečekalo a z Londýna jsme po různých dohadech odlétali o 6 hod později. Následovalo přespání v Miami a opětovné dohady ohledně přebukování letenek, noclehů v San Pedru a trajektu. Tomu navíc předcházelo úmorné 3,5 hodinové čekání ve frontě na pohovor s imigračním úředníkem a zjištění , že se Marošovi a Jožkovi ztratily kufry. Tyto "nádherné chvíle" mi jen potvrdily, že USA již nikdy více. Uvedené problémy nás stály jeden den pobytu na La Seibě a pojišťovna samozřejmě usoudila , že na žádné pojistné plnění nemáme nárok , protože zpoždění prvního letadla bylo jen 2,5 hodiny a to ostatní je holt naše smůla.
Po příjezdu do resortu jsme se seznámili se základními informacemi a druhý den jsme vyrazili na první ponor. Bylo nás celkem 7 potápěčů a tak jsme loď měli pouze pro sebe. Marošovi půjčili kompletní vybavení a Jožka, který má bohužel speciální masku kvůli uším, si užíval krásné chvilky s Dankou v hotelovém resortu. Další problém nastal tím, že měli veškeré lahve na třmeny a my jsme měli všichni závit DIN. Na tento první den nám tedy zapůjčili automatiky a druhý den již dodali redukce. Na kontrolní ponor s námi jeli dva průvodci, kteří však ihned zjistili, že jsme opravdoví potápěči a ne banda „ chytrých Amíků" a tak jsme na druhý ponor šli pouze s jedním a ten vždy po cca 40´ vylezl na loď a my jsme se mohli ještě 20´potápět sami. Jožka celý výlet bez potápění nesl velice špatně a několikrát přebukovával letenky, pobyt rušil a poté znovu potvrzoval. Po čtyřech dnech však dorazily kufry a tak se nakonec rozhodl zůstat. Mořský život zde nebyl veliký jako na Maledivách či Fidži, ale my jsme zde byli přeci za žralokem velrybím. Při ponorech jsme se potkávali s želvami, murénami, mořskými koníky, několika malými žraloky, langustami, různými druhy ryb atd. Samozřejmostí byla spousta korálů různých druhů a velikostí. Na ponory se vyjíždělo ráno po snídani, poté návrat na oběd a odpoledne se jelo na další 1 - 2 ponory. Všechny ponory včetně přípravy a brífinku probíhaly ve velmi klidné a pohodové atmosféře. Na naše dotazy, jak to vypadá s velrybářem, jsme dostávali odpovědi, že není optimální počasí a klasické „maybe tomorrow". To se bohužel nepotvrdilo, a proto musíme naše setkání se žralokem velrybím opět odložit na pozdější dobu. Ubytování bylo skromné ale příjemné, strava vynikající a já osobně jsem ocenil problémy se signálem mobilních operátorů a tudíž klid. Poslední den před přespáním v San Pedru jsme ještě stihli sjezd řeky na raftech. Tento úžasný zážitek nám pomohl alespoň trochu zapomenout na to, že jsme žraloka velrybího opět neviděli. Cesta domů již proběhla bez dalších překvapení a my můžeme pomalu začít spřádat plány na příští rok.
