Lom Horka v Německu patří mezi oblíbené lokality, a to zejména pro velmi dobrou viditelnost. Ta se nijak výrazněji nekazí ani v průběhu roku. Já osobně mezi milovníky Horky nepatřím, ale okolnosti mě tam stejně občas zavedou. Letos to bylo při dokončení kurzů OWD.
Z Jablonce to na Horku máme okolo 100 km. Navíc zmizely kontroly na hranicích, takže cesta ubíhá skvěle. Za necelé 2 hodiny vyskakujeme z auta na louce u potápěčské báze. Nikde nikdo, což nás trochu zaráží, ale branka k pověstným schodům je otevřená, takže nepodléháme panice. Jdeme kouknout na vodu. Viditelnost je tradičně skvělá, a tak se Kačka se Zuzkou do vody vyloženě těší. Franta si udělá ponor s Honzou a já se budu věnovat děvčatům. Na závěr si trochu zablbneme s Milošovým skůtrem. Na břehu nás bude jistit Kačka Lábusová.
Plán je hotov. Chystáme věci a pomalu se přemísťujeme k vodě. Děvčata čekají zkušební ponory, takže vše bereme přiměřeně vážně. Díky vodě „jako v akváriu" to bude o maximální psychické pohodě, proto poctivě procvičujeme vše, co jsme kdy probírali. Až na pár maličkostí jsem maximálně spokojen a tak vypouštím do světa dvě nové potápěčky.
Franta s Honzou (který také tuto lokalitu moc nemusí) mezitím vyfotili vše, na co narazili. Fanda končí a leze z vody, Honza bere skůtr a mizí v dálce. Nakonec mi jej předává a já jdu zkusit, jak skůtr maká v hloubce 27 metrů, kterou výrobce udává jako maximální. Vše funguje normálně, tak přidám nějaké ty výkruty a salta. Venku se mezitím rozpršelo. Vybíhám i s dvojčetem schody, na které občas nadávají i někteří o generaci mladší kolegové. Na parkovišti je hlučno. Přijela polská grupa a nějací domorodci. Z idylky se rázem stává humbuk a já se těším, až vypadneme. Potápěčská mraveniště mi fakt vadí.
Při placení zjišťujeme, že provozovatel mluví velmi dobře česky. Nám sice němčina problém nedělá, ale je sympatické, že jako hosti jsme osloveni v našem rodném jazyku. Loučíme se tedy poměrně srdečně a vyrážíme k domovu. Vracíme se v pohodě, jak je v Daltonu zvykem.
Foto: Honza Lábus a Franta Kracík
