Okolo roku 1999 jsem se ve "starém" Daltonu seznámil s mladíkem, který byl v té době zahleděný výhradně do Hranické propasti, do posouvání rekordů a zavádění nových potápěčských technik. Jmenoval se Martin Trdla a já jsem si velmi brzy uvědomil, že tenhle hoch je někde úplně jinde než drtivá většina tzv. rekreačních potápěčů. Rychle, směle a většinou precizně uskutečňoval své plány. Stavěl si cíle, ke kterým pak bravurně docházel aniž by něco ošidil či někoho oklamal.
Velmi rychle jsme se skamarádili i přes dvacetiletý věkový rozdíl mezi námi. Naší první společnou akcí byl zájezd do Španělska, kde se k nám připojil ještě Pavel "Chaluha" Říha. S Martinem, Chaluhou a Márfym jsme pak zajížděli na Hranickou propast. V zimě 2000 jsme s Martinem proplavali na délku Jabloneckou přehradu pod třiceticentimetrovým ledem od jedné hráze ke druhé a zpět. Vysloužili jsme si za to uznání i kritiku, ale jenom my dva víme, že akce byla dokonale naplánovaná a nastavená jako naprosto pohodový ponor. Jsem stoprocentně přesvědčený, že úplně stejně Martin plánoval všechny další akce, kterými pravidelně posouval hranice svých oblíbených sportovních činností. Určitě tak postupoval i ve čtvrtek 28. srpna, ale jeho osud měl jiný plán.
S Martinem jsem zažil spousty krásných akcí pod vodou, na skalách, na motorce a dokonce i v práci. V poslední době jsme se vídali méně, protože já se basejumpem a wingsuitem nezabývám a on se těmto odvětvím věnoval na 250 %. Martinovy aktivity jsem však stále sledoval a jeho výkony mě vždy těšily. Věřil jsem, že nikdy neudělá chybu a věřím, že ji neudělal ani ve čtvrtek. Nikdy nezapomenu na společně prožité chvíle, ale nikdy se také nezbavím smutku při vzpomínce na tohoto báječného kluka. Martinově rodině vyjadřuji nejhlubší soustrast a bude mi ctí být jim kdykoli oporou, budu-li mít příležitost tak učinit.
Martine, čest Tvé památce a odpočívej v pokoji. Bylo mi ctí být Tvým parťákem a někdy i trochu rádcem.
Libor Čech
Jediné společné fotky máme z lezení na ledech v lednu 2010
