Do Chorvatska jezdíme pravidelně na jachtu, ale potápěli jsme se tam naposledy asi před 6 lety. Důvody jsou víceméně prozaické. Tamní lokality nás omrzely pro svoji jednotvárnost a navíc se naše aktivity zaměřily hlavně na jeskynní a vrakové potápění.
Po těch letech na lodích, kdy jsem na Jadranu najezdil mnoho tisíc mil, jsem si docela jasně uvědomoval, že mě to zase jednou táhne podívat se, co se pod hladinou změnilo. A tak jsem s rodinou zvolil víceúčelovou dovolenou, pro kterou jsem si vybral osvědčený ostrov Murter a hlavně město Tisno, kde mám již mnoho let kamaráda a provozovatele potápěčské báze - Pavla Machulu. Bohužel se mnou nemohl jet můj parťák Honza Lábus, který po měsíčním pobytu v Austrálii musel v práci dohánět, co zameškal.
Pavel Machula a jeho báze Fundiving bývá občas na inetu předmětem řady diskusí. Pavel je sice Moravák, ale s chorvatskou manželkou, takže ho lze dnes již charakterizovat jako člověka, jehož zařazení zdánlivě není úplně jasné. On se prostě sžil s prostředím, a proto neřeší kraviny a nadbytečnosti, což ovšem řadě Čecháčků vadí. Oni by chtěli pět hvězdiček a nadstandard za každou cenu a on ví, že to není to podstatné. Podle mě naopak nabízí svým hostům to pravé Chorvatsko. Nezabývá se mazáním medu kolem úst, sám je vybaven docela břitkým slovníkem, někdy je až příliš upřímný. Jeho žena a děti mají Čechy rádi, protože hlava rodiny je Čech resp. Moravák. Já si tedy s Pavlem rozumím, a proto jsem velmi rád jel právě k němu. Ubytování není na úrovni Hiltonu, ale vše funguje. Máte klimatizaci, dostatek místa, teplá i studená teče stále. Takže máte vše.
První výjezd jsem absolvoval se skupinou potápěčů a šnorchlařů na malé souostroví, kde ovšem nechyběly kolmé stěny do 40 metrů a na nich docela zajímavý a pestrý život. Skutečně nejlepším způsobem potápění byl velmi pomalý pohyb s očima "na stopkách." Přiznám se, že při tomto dvojitém ponoru jsem začal mít docela optimistický pocit, že do Jaderského moře se opět nadějně vrací některé formy života.
Další dva dny jsme s rodinou prožili na motorové jachtě. Dosud jsme vždy jezdili na různých plachetnicích, ale motorák nám chyběl. Samozřejmě jsem již mnoho let toužil to napravit a nyní nastala ta pravá chvle. Pavel nám sehnal ve městě Murter báječnou loď s motorem o výkonu 150 koní. Dovezl mě na místo převzetí lodi, přičemž zpátky jsem jel s lodí již sám. Musel jsem obeplout Murter, protože pod zvedacím mostem v Tisnu bych neprojel a čekat na jeho otevření do 17,00 by bylo šílenství. Proplul jsem tedy mezi několika ostrůvky, poodjel jsem kousek od pobřeží, abych se vyhnul zóně s omezenou rychlostí a pak jsem za to vzal. Asi po 3 mílích jsem se naučil ovládat náklon motoru a netrvalo dlouho a přirazil jsem k nábřeží v Tisnu. Zbytek dne a následující den jsme s Lenkou a Davidem brouzdali mezi známými ostrovy Tijat, Kaprija, Zmajan a Kakan. Občas jsem za to i zatáhl, a tak mě tankování po dvou dnech stálo okolo tří tisíc Kč. Ale stálo to a to.
Vyvrcholením zájezdu byl výjezd na vrak letadla Junkers - Štuka u ostrova Žirje. Vrak byl objeven freediverem, který v blízkosti ostrova lovil ryby. My jsme na rozdíl od freedivera měli kompletní potápěčskou výbavu, a tedy šanci si v klidu vrak prohlédnout. Okolo Žirje, které je víceméně ostrovem nekrytým z volného moře, bývá občas omezená vodtitelnost. My jsme však měli štěstí. Již z hloubky 8 metrů jsme mohli dobře pozorovat obrysy letadla, ležícího ve hloubce 30 metrů. Letadlo je fantasticky zachovalé, protože má hliníkový plášť a i po mnoha letech od války budí dojem, že je ve vodě pouhých pár dnů. Na vraku letadla můžete neomezeně dlouho pozorovat detaily různých technických vychytávek, které ve vás budí úctu k tehdejším konstruktérům, i když vlastně byli "na druhé straně." Asi 8-10 metrů před letadlem leží na svahu dvanáctiválcový motor, opět nádherně zachovalý. Po ponoru jsme se shodli, že každého z nás napadla myšlenka motor vuzdvihnout a opět rozběhat. Vrak letadla Štuka u Žirje vás prostě nadchne.
Po týdnu odjíždíme v obrovské průtrži mračen, která ostře kontrastuje se čtyřicítkami, které nás denně pronásledovaly. Ale co naplat - Chorvatsko opět nezklamalo.
