Necelý týden po návratu ze Sparmannu nás kolega Jarda Všetička postavil před výzvu, které jsme nedokázali (a popravdě ani nechtěli) odolat. Pozval nás do libereckého Pubu v Pražské ulici, kde jsme díky němu měli jakési uvítací slevy na dobrou Plzeň. Pak se uvidí. Jarda nám trochu zatajil, že na stěně neustále běží statistiky vypitých piv u každého stolu v restauraci. Občas se objeví "ranking" celorepublikový a když se daří, tak se potom objeví i postavení vašeho stolu v žebříčku evropském. A právě plátno se statistikou rozhodlo o průběhu večera.
Náš stůl č. 14 nebyl nijak závodně sestaven. Byla tam sice většina členů Daltonu, ale např. vynikající matador Vitouš chyběl. Naštěstí dorazil Jarda Tomášek, který žije a trénuje ve Skotsku. Vyloženě slabým článkem byl další muž z ostrovů, tentokrát rodilý Angličan. I když přišel až v průběhu večera, naše tempo vyloženě nezachytil a spíše se trápil ve snaze zlepšit naše postavení. Slíbená uvítací piva jsme vypili prakticky okamžitě, což nás ihned usadilo na sedmé místo v Pubu. Letmý pohled na plátno ukázal, že stoly před námi mají kromě č. 1 nevelký náskok, a ten jsme velmi brzy zlikvidovali. Jednička však ještě asi hodinu vzdorovala. Nijak nás to nerozhodilo, Jardové Tomášek a Všetička si dokonce na chvíli odsedli na bar a tam si pochutnávali na nějakých panákách. Okolo 22,15 hod. to borci na jedničce vyloženě vzdali a my jsme jim odskočili o 17 piv. Tím jsme překročili hranici Libereckého kraje a na plátně se objevil republikový žebříček. Naše bilance nás zařadila na průběžné třetí místo a našimi bezprostředními soupeři se stali Plzeňáci a Brňáci. Zvlášť skalp Plzně pro nás byl velkou výzvou, a tak jsme objednali 1,5 kg tataráku. Po něm samozřejmě chuť na zlatavý mok opět narostla. To už kolem našeho stolu seděla půlka hostů Pubu a sledovali, zda nešvindlujeme. Přece jenom naše vizáže pánů ve zralejším věku u nich zpočátku vzbuzovaly jisté pochybnosti. Na toaletě mě dokonce jeden člověk oslovil s dotazem, co jsme vlastně zač. Přitom koukal na znak Daltonu na mém tričku, a tak jsem mu klidně řekl, že jsme svářeči z Jablonce:)
Půlnoc přinesla vzepětí Brňáků, kteří nám dokonce odskočili o 4 piva. Na to okamžitě reagoval Jarda Všetička. Dotočil všem s tím, že na řadě je zpěv klubové hymny a na přípitek je třeba mít plný půllitr. Nakonec hymna proběhla ještě několikrát a Brno se již na reakci nezmohlo. To už se na plátně objevoval průběžně i žebříček vybraných evropských měst. Samozřejmě jsme si netroufali na gigantické pivní sestavy třeba v Berlíně, ale Sofia a další se nám až do našeho odchodu koukaly na záda. Večer jsme si báječně užili. Do "hry" o něčí kšeft jsme se nechali vtáhnout dobrovolně a soutěž jsme absolvovali v pohodě. Pivo navíc bylo vynikající a tak jsem i po cca 15 pivech druhý den necítil žádné problémy. Jediným pocitem byl pocit hrdosti na Dalton, který ovládl 27.10.2011 i díky našim děvčatům republikový pivní žebříček. Tradičně jsme táhli za jeden provaz a výsledek se dostavil. Jestli tam ještě někdy vyrazíme, to je však ve hvězdách. Třeba se zkusíme prosadit zase někde jinde, protože lidi z Daltonu jsou hraví a ambiciózní:)
