Na sobotu 7. června jsme naplánovali cestu na německý zatopený lom zvaný Šroťák. Při plánování na pravidelné čtvrteční schůzi v Ex klubu Jablonex bylo na seznamu účastníků cca 10 osob. Odjezd byl jako obvykle stanoven na 8,30 hod od Libora. Ráno okolo šesté hodiny se k veliké radosti Libora , kterému to volal , omluvil Jirka Moc. K velkému údivu všech jsme se sešli u Libora všichni včas. Libor , který jel s Kačkou na provedení závěrečné zkoušky, se nakonec rozhodl jet na Prelle. Toto rozhodnutí jsme všichni přijali a považovali za rozumné a logické vzhledem k účelu, za jakým se na ponor chystal.
My ostatní, to znamená já , František a Sasanka, kterého jsme vyzvedávali až v Liberci , Martin , Petr a Šubi jsme vyrazili přes Habartice do Německa. Ještě předtím jsme si ovšem museli vyjasnit cestu , protože jediný , kdo měl lokalitu uloženou v GPS, byl Libor a ten jel jinam. Já s Martinem jsme tam již jednou byli, ale ani jeden jsme si nebyli cestou přesně jisti. Po drobných problémech jsme nakonec na druhý pokus v cca 10,30 hod dojeli na místo určení. K příjemnému překvapení jsme na lokalitě byli první. Během strojení a přípravy na ponor dorazili dva polští potápěči a tak jsme malinko zrychlili tempo abychom byli ve vodě první. Martin , Petr a Šubi již předem avizovali , že oni půjdou pouze na jeden ponor. My jsme plánovali ponory dva. Do vody byl tentokrát krásný a suchý přístup. Šli jsme dle osádek vozů, ale prakticky všichni společně. Pod vodou jsme se ale opět rozdělili na dvě skupiny po třech. Já , Sasanka a František jsme plánovali ponor do hloubky cca 30m. Viditelnost byla tentokrát o poznání horší než minule a pohybovala se od 3 do 6m dle hloubky. Teplota vody byla od 3m nepříjemných 4°- 6°C. I za těchto nepříznivých podmínek František statečně vydržel cca 30´ a poté po hladině, kde měla voda krásných 16°C, doplaval ke břehu. My jsme se Sasankou objeli lom dokola. Po vynoření jsme zjistili , že dorazili nějací potápěči z Prahy a z Německa, takže tam v jednu chvíli bylo asi 16 osob. Vše však probíhalo ve velkém klidu a pohodě. Martin , Petr a Šubi se sbalili a odjeli domů. My tři jsme se po posilnění malou svačinkou připravovali na druhý ponor a František se asi při vzpomínce na teplotu vody rozhodl , že bude tvořit podpůrný tým na břehu. Vzhledem k teplotě vody a k tomu , že Sasanka má suchý oblek a já svůj suchý již polomokrý, jsme jeho rozhodnutí chápali. Při vstupu do vody jsme potkali jednoho z pražských potápěčů , kterému prý v cca 5m malinko zateklo do foťáku, a proto chtěl ponor ukončit. František mu však vše odebral a odnesl nahoru a my jsme šli do vody opět ve třech. Dohoda zněla , že v případě setkání s jeho kolegy se oddělí a bude pokračovat s nimi. Od Martina jsme dostali tip na zděný domek , pravděpodobně elektro rozvodnu v hloubce cca 15m , který jsme bez problémů nalezli. Poté se od nás kolega oddělil a my jsme dokončili ponor sami. Při vynoření už na nás u vody čekal František, odebral nám přebytečné věci a vyrazili jsme k autu. Při odstrojování nám začalo na chvíli intenzívně pršet a tak jsme se v klidu schovali a počkali až déšť přejde. Poté jsme vše sbalili a po rozloučení se s ostatními jsme vyrazili k domovu. V podvečer jsme již sledovali tragický výkon našich fotbalistů na EURU. Ale historie se nebude ptát na hru ale na výsledek a ten jim vyšel.
