V polovině května jsme vyrazili na dlouho plánovanou cestu na Hellen see. Termín byl plánován dle počasí a také se přihlíželo k tomu aby s námi mohl jet i Jarda Tomášek , který zde tráví zaslouženou dovolenou po tvrdé dřině pro královnu Ellizabeth ii. Jarda si nakonec zvolil na plánovaný víkend úplně jiné aktivity , které ovšem byly brány jako plně dostačující omluva.
Vše bylo naplánováno do posledního detailu a tak jsme nepředpokládali žádné komplikace. Čas odjezdu v 6.15 z Rádla jsme s Františkem v pohodě zvládli a v 6.30 jsme v Liberci naložili Sasanku a vyrazili jsme směrem Frankfurt am Oder. Čekalo nás ne zrovna příjemných 200 km a cca 4 hodiny jízdy , ale očekávání krásných ponorů tyto chmury zahnalo.
První komplikace nastaly při nájezdu na dálnici , kdy někdo nesměle namítl , že bychom neměli odbočovat na Dresden ale na Görlitz. Řidič však byl neoblomný a ještě pronesl několik chytrých připomínek. K jeho velkému překvapení jsme však záhy minuli Dresden a blížili se k Berlínu. Murphyho zákony se opět potvrdily. Navigaci jsme sebou ani jeden neměli , mapy , které jsou prakticky součástí auta se záhadně ztratily. V této situaci jsme velmi ocenili důslednost Libora ohledně práce s kompasem a celkovou orientací. Je ale pravdou , že trochu nám pomohla i mapa , kterou jsme si prolistovali u pumpy. Po této anabázi jsme na místo určení dorazili asi s 5‘ minutovým zpožděním a 160 km zajížďkou.
Poté už byly veškeré dojmy a zážitky pouze pozitivní. Po dvou příjemných ponorech v teplé vodě s velmi dobrou viditelností jsme kolem 17.00 hodiny vyrazili domů, tentokrát správnou trasou. Po 226 km jsem Františka vysadil na Rádle, odkud ráno náš jednodenní výpad začal.
