Na sklonku září jsem usoudil, že nastal čas vzít Davida na otevřenou vodu. Je mu 11 let a v bazénu má odpotápěno již spoustu hodin. Volba padla na oblíbené Prelle. Bývá tam dobrá viditelnost a hlavně málo lidí. A tak jsme se Soňou a Jardou Všetičkovými, s Davidem a Honzou Lábusem vyrazili.
První ponor byl již tradičně ke vraku člunu ve 27 metrech. Následovala kontrola viditelnosti ve 40 m a pomalý výstup na místo zanoření. Tam již čekal David, o jehož vystrojení se mezitím postarali Všetičkovi. Čišela z něj daleko větší pohoda, než z většiny lidí, kteří tady s námi byli poprvé. Po důkladné kontrole výstroje jsme ještě zopakovali vylévání masky a šli jsme na věc.
Plán byl jasný. Co nejpohodověji plavat ve hloubce okolo 5 metrů asi po dobu 20 minut. Bude-li vše v pořádku, nakoukneme cestou krátce k plyšovému medvídku Teddymu a k dalším atrakcím ve hloubce 9 m. Tuto hloubku jsem stanovil jako mezní a ještě na velmi krátkou dobu. Nejsem totiž příznivcem potápění dětí ve věku do 15 let do větších hloubek.
Ponor proběhl naprosto v pohodě. Hlavně David byl klidný, reagoval na signály, automaticky vyléval masku a kontroloval manometr. Vzpomněl jsem na některé své žáky, kteří při podobném učebnicovém profilu tvrdě bojovali se svojí psychikou. Tady jsem byl trochu ve stresu já. Zjistil jsem, že Davida hlídám až nepřiměřeně moc. Přeci jenom jsem svatosvatě slíbil mamince, že se její jediné dítě vrátí v pořádku.
Na jaře budeme takové ponory opakovat a potom snad zvýšíme laťku. Už teď mám trochu depku z toho, jak jej budu hlídat. Na druhou stranu je hezké sledovat, že Vaše dítě má podobné zájmy jako vy, a že mu to docela jde. Taky se těším, až si po ponoru sedneme a jako dospělí potápěči jej vyhodnotíme.
Foto: Honza Lábus
