O Prelle jsem psal mnohokrát, ale výlet 9. srpna byl přeci jenom trochu jiný, a proto stojí za zmínku. Tím dnem totiž s námi začali oficiálně jezdit naši vlastní odchovanci Kačka, Tomáš a Honza, kteří do vody chodili zatím jenom se mnou v rámci kurzu. Partu doplnil ještě benjamínek David, který na svoji certifikaci ještě musí chvíli počkat a Tomášova přítelkyně Lída. Ta je mezi námi oblíbena pro svoji specializaci - je gynekoložka.
Pro staré daltoňácké mazáky, kteří toho moc nenamluví a ve vodě se pohybují s naprostou jistotou, to byl trochu zvláštní den. Najednou začali důsledně dodržovat budysystém a víc než kdy jindy sledovali počínání nových parťáků. Vše se nezvykle přísně kontrolovalo, plány ponorů byly sestavovány téměř učebnicově a dokonce se dodržoval časový harmonogram. Byla radost pohledět na partu samorostů, kterým najednou vládl kolektivní duch. Není divu, že ponory proběhly bez problémů, i když nás Kačka občas zásobovala signály, které klidně mohly vyvolat zděšení. Zvlášť povedený byl signál „nemám vzduch," který vystřihla cca v 19 metrech v době, kdy spokojeně a bezproblémově dýchala ze své bohaté zásoby. Její signál jsem tedy „nechtěně přehlédl," ale chytil jsem ji v podpaží a ruku v ruce jsem s ní dokončil ponor. Asi jí chyběl osobní kontakt a je potěšitelné, že si vybrala zrovna mě, o generaci staršího pána, který náhodou plaval kolem. Po vynoření mi laskavě sdělila, že si neověřovala naše reakce na její signály, ale prý to myslela vážně !? Tím si u Franty vysloužila nepublikovatelné pojmenování. Franta zkrátka nerozumí mladým holkám...
