Všichni potápeči z Jablonce a okolí vědí velmi dobře, že v posledních letech se podmínky pro potápění na Mšenské (Jablonecké) přehradě víceméně stále zhoršují. V letech 2011-2013 je situace ještě horší, protože hladina vody je trvale snížena kvůli budování odvodňovací štoly z přehrady směrem na Liberec k soutoku Bílé a Lužické Nisy. Pro ty, kdo znají Jablonec, lze trasu upřesnit tak, že začátek štoly je u loděnice, dále pokračuje pod hlavní silnicí k Lidlu, pod restaurací Sklep a dále víceméně v mírném pravém oblouku ke kruhovému objezdu v ulici Liberecká.
Štola má mít po dokončení šířku asi 3,1 metru, výšku 2,75 metru a bude dlouhá přibližně 1.260 metrů. Hloubka štoly je různá podle terénu nad ní, ale např. u Lidlu je její hloubka 15 metrů pod silnicí. Hlavním smyslem budování štoly je zajištění bezpečnosti Mšenské přehrady, kterou by díky štole neměla ohrozit ani desetitisíciletá voda. Přitom by měla pojmout i vody z Bílé Nisy, přiváděné štolou z Loučné a vody Lužické (na horním toku také Lučanské) Nisy, přiváděné štolou z Pasek. A právě odůvodnění budování štoly bylo, je a bude předmětem plamenných diskusí. Vždyť povodí Mšenského potoka je směšných 5 km2 a ohrožení přehrady z tohoto povodí je diskutabilní. Ohrožení ze strany Bílé Nisy vypadá tak, že Bílá Nisa teče úplně mimo přehradu. Do přehrady se sice může dostat přes Loučeňskou štolu, ale vzápětí bude přebytečná voda novou štolou svedena zpět do původního koryta. To samé ze strany Pasek, kde ovšem lze připustit ohrožení obyvatel okolo koryta Lužické (Lučanské) Nisy. Když by tedy z této strany šla voda přednostně do přehrady a dále novou štolou na Liberec, byli by obyvatelé Pasek, 5. května a dále okolo koryta opravdu uchráněni. Veselo by tedy bylo pod ústím štoly, v Proseči, Vratislavicích a Rochlicích. Nechci do toho nijak šťourat, ale sami vidíte, že prostoru k diskusi je opravdu hodně.
Já sám mám k nově budované štole do jisté míry osobní vztah. Za prvé bydlím 100 metrů od silnice, pod kterou se střílelo a mám tedy v živé paměti všechny odstřely. Ráno se střílelo často ihned po šesté hodině a probuzení díky tomu opravdu nebylo příjemné. Dům se nám klepal, nádobí v kuchyni drnčelo a hlavně se člověk vždy lekl, protože na rozdíl od kamenolomů nepředcházelo odstřelům žádné troubení či houkání. Samozřejmě jsme se také báli ztráty spodní vody v našich studních. Ostatně není žádným tajemstvím, že proti odstřelům sepsali občané desítky stížností, jejichž přehled a výsledky jsou na webu města.
Za druhé se můj vztah k budované štole formoval z pohledu pravověrného jekyňáře. Stále jsem se snažil sehnat nějaké informace, jak to "tam dole" vypadá. Chodil jsem celé dílo neustále pozorovat, vyptával jsem se pracovníků a hledal jsem příležitost se do štoly dostat.Za čas jsem se stal známou personou, a tak se na mě také usmálo štěstí. Byl jsem pozván k jednomu odstřelu. Exkurze začala sestupem šachtou do hloubky asi 15 metrů. Šachta o průměru přibližně 8 metrů slouží především vytahování vyrubaného materiálu. Nahoře je stabilně zaparkován autojeřáb, který spouští a vytahuje násypníky. Do těch nakládá materiál Bobcat a speciální nakladač, připomínající stonožku. Je přiměřeně dlouhý, aby pojmul všechny agregáty, nízký a úzký aby se vešel do štoly.
Po sestupu na dno šachty postupuji v doprovodu dělníků asi 15 metrů směrem do štoly. Odbočka je nutná, jinak by se při odstřelu pracovníci ve štole neměli kam schovat. Parta na čele ražby dokončuje vrtání otvorů pro nálože, čehož využívám k prohlídce štoly směrem na Liberec. Dno je již zpevněno drtí, všude jsou výztuhy a štola působí téměř hotovým dojmem. Moje nadšení však tlumí informace, že celý tubus bude ještě vyztužen betonovým potěrem o síle asi půl metru. Vznikne tak nepravidelná betonová trubka, což bude definitivní podoba štoly. Po této exkurci se vracíme směrem k čelbě. Dovídám se, že jsme přibližně 15 metrů pod vozovkou a asi 60 metrů od Lidlu směrem k přehradě. Odtamtud je prostřílených cca 100 metrů a k propojení obou chodeb tedy již mnoho nezbývá.
Na čelbě je vyvrtáno přibližně 50 otvorů do hloubky 1,5 metru. Dělníci pomalu jednotlivé otvory nabíjejí a střelmistr vše propojuje. Přitom se dovídám, že odstřel není prováděn jako jeden výbuch, ale mezi jednotlivými okruhy náloží jsou nastaveny milisekundové intervaly. To je proto, aby otřesy, způsobené odstřelem, nepřesáhly 3. stupeň Richterovy škály. Na můj nevěřícný dotaz jsem ujištěn, že vše je opravdu seizmicky kontrolováno a k překročení normy nedochází. Ihned mě napadá, jak asi vypadají otřesy 6. - 7. stupně, když nám při trojce poskakuje barák.
Vše je připraveno, na místě ještě střelmistr vše kontroluje a všichni odcházíme do boční chodby. Chlapi si zapalují cigaretku, protože přesně doba 1 cigára bude potřeba k odvětrání chodby po odstřelu. Střelmistr odpočítává, zacpávám si uši a potom již následuje odpal. Tady pod zemí opravdu vnímám, že odstřel je složen ze serie výbuchů. Naopak nevnímám celkem žádné otřesy. Operátor zapíná ventilátory a ty odzadu vyhánějí zplodiny po odstřelu. Za chvíli je vzduch čistý, chlapi odhazují cigára a nasedají do stonožky a nakladače Bobcat. Já se jdu se střelmistrem podívat na čelbu. Na místě odstřelu je pořádná hromada, jejíž odvezení obnáší asi 20 jízd stonožky. Ustřelený profil je krásně kulatý, vše jak má být. Chlapi to zjevně umí. Dělám pár fotek, děkuji a loučím se. Ani nadále nebudu mít radost z odstřelů v podzemí, ale na ty, kdo tam makají, se nezlobím. Je to jejich práce a dělají ji dobře. Teď už máme klid, tedy klid od střílení. Já mám ale neklid. Budu se tam dolů muset zase podívat, co je nového. Nedá se nic dělat.
