Po nočním návratu z Hranické propasti jsem se ráno probudil do nádherného dne. Před námi byly díky svátkům ještě 2 volné dny a ty bylo nutno nějak příjemně vyplnit. Davidovi i ženě jsem již dříve slíbil nocleh na Jizeře a teď byla ideální příležitost slib splnit. Navíc jsem měl pro tento víkend dostatečně odpotápěno.
Po obědě jsme tedy vyrazili na Smědavu. Zde bude auto pod kontrolou, protože kámoš tu hlídá v noci lesnické stroje a náš stroj navíc mu nevadí. Podél Bílé Smědé stoupáme prudkou cestou na Pavlinu louku a dále až na Velkou klečovou louku. Zde je odbočka na Jizeru. Cesta je stále strmější, pod těžkým batohem docela funím. Přitom mě napadá, že kdybych měl včera za sebou náročnější dekompresní ponor, tak by dnešní výstup byl totální hovadinou. Naštěstí to nebylo tak hrozné a také si tyto věci náležitě hlídám. Pomalu docházíme na vrcholové plato, okolo leží zbytky sněhu a před námi je náš cíl - chata Horské služby. Dříve jsme tu měli převaděč pro vysílačky, někdy jsme zde i sloužili. Dnes chatu používáme při různých cvičeních a metodických akcích. Veliká veranda u chaty slouží také jako přístřešek pro příležitostné pocestné a tuláky, kterých v posledních letech v horách spíše přibývá než ubývá.
Jizera je druhá nejvyšší hora české části Jizerských hor. Její výška je 1122 metrů a nabízí překrásný výhled. Na rozdíl od nejvyššího Smrku leží v centrální části hor a tak kolem dokola je stále na co koukat. Pro znalce namátkou uvádím podstatnou část Krkonoš, Kozákov, Trosky, Klokočské skály, Hruboskalsko, Vyskeř, Mužský, Ralsko, Bezděz, Lovoš, Lužické hory s Luží a Klíčem, Jedlovou a další kopce a kopečky. Na SZ kouří chladící věže nyní již odsířených tepelných elektráren Hirschwalde a Bogatynia, které kdysi svým smogem zlikvidovaly značnou část jizerských lesů. Východním směrem takřka u nohou leží přehrada Souš, které se někdy později budu na našich stránkách věnovat také.
Otvírám chatu a těším se na její specificky zatuchlou vůni. Po otevření okenic vniká dovnitř po delší době odpolední sluníčko. S Davidem zatápíme ve velikých bubnových kamnech, protože v noci bude venku pod nulou a Lenka pomalu chystá večeři. Najednou slyším šramot na verandě. Jdu se podívat ven, není-li to pocestný. A vida-je to pocestný. Dokonce tři. Seznamuji se s jednou dámou a dvěma pány z Plzně. V Jizerkách jsou poprvé, na mapě mi ukazují, co všechno za dnešek prošli. Smekám před nimi, mají za sebou úctyhodný kus cesty s pořádným převýšením. Tím si u mě strašně šplhli a ihned je zvu dovnitř ke kamnům. Tyto sympaťáky venku nenechám. Po vybalení jejich věcí vyrážíme všichni na vyhlídku, na západ slunce. Je to nádherná podívaná a mě přitom napadá strašná blbost: kolik lidí asi teď běhá v supermarketech s plnými nákupními košíky? Odpověď raději nehledám. Zíráme okolo, dokud nás zima nevyžene. Rychle zpátky ke kamnům, k teplému čaji. Povídáme si dlouho do noci. Petrolejky krásně voní, ale oči se již klíží. Takže si ještě odskočíme a pak už jen teplý spacák. Přikládám do kamen a zalézám poslední. Ostatní již rytmicky oddychují.
Ráno jsme východ slunce pochopitelně zaspali. Nedá se nic dělat. Děvčata chystají snídani, já chlapům na mapě radím ideální trasu pro dnešní den. Večer musí do Plzně, a tak jim ještě doporučuji trasy na případnou další návštěvu Jizerek. Po snídani jdeme ještě jednou na vyhlídku. Při sestupu potkáváme velkou skupinu Poláků, kteří si přivstali na tůru na jejich oblíbený vrchol. Při vyhýbání jeden pán uklouzl a z dobře desetimetrové výšky padá ze skály. Ani nevím, jak jsem jej zachytil. Pořádně mi zatrnulo. Mohlo to být fatální. Nebo by byla tvrdá záchranná akce. Tentokrát to spravilo podání rukou a vděčný úsměv pánovy vystrašené manželky.
Plzeňáci odešli. Uklízíme chatu, doplňujeme petrolejky a chystáme na zátop. Nespěcháme, zpátky půjdeme stále z kopce, k autu to jsou asi 3 kilometry. Tentokrát jsme tu byli jen jednu noc, ale zase to byla paráda. Jsem rád, že si tyto akce dokážeme naplánovat. a ještě raději jsem, že pak ty plány taky uskutečníme. Potápění je nádherné, ale hory také nemají chybu
