Podzimní prodloužení léta spojené s potápěním a cestováním letos padlo na týdenní safari na Maledivách s následným poznávacím okruhem po Šrí Lance neboli Cejlonu. Vyrazili jsme ve složení já , Šárka , Táňa a Jindřich Kučerovi a Zdeněk a Vláďa , se kterými již Kučerovi párkrát někde byli. Seznámení proběhlo vcelku důstojně v letištním salonku. Cesta byla příjemná a bez dlouhých přestupů . Přesun z letiště na loď byl také bez problémů a tak jsme se těšili do vody. Musím konstatovat , že téměř všechny ponory byly dobré a já konečně viděl velrybáka na živo. Strava i servis na lodi byl dobrý a tak týden utekl jako voda . Jediným drobným problémem tak bylo sušení výstroje , protože poslední den začalo drobně pršet. I to jsme však nějak zvládli a mohli jsme odletět na Cejlon.
Následující pobyt na Cejlonu byl podrobně naplánován s tím , že případné změny či požadavky budeme řešit přímo na místě. Největší obavy jsme měli z naší znalosti , či spíše neznalosti angličtiny. Po leteckém přesunu jsme měli objednané auto s řidičem , který nás již na letišti čekal a mohli jsme vyrazit na okružní cestu po Cejlonu . Domluva byla trochu kostrbatá ale nějak jsme se domluvili. Já jsem jakžtakž rozuměl a Táňa jakžtakž mluvila. Program byl vcelku náročný a nadupaný. První zastávka byla cca 30 km od letiště, kde jsme měli dohodnutou za drobnou úplatu úschovu potápěčských batohů. A zde jsem bohužel udělal zásadní chybu a v uskladněném báglu jsem zapomněl 1 litr slivovice , který jsem na lodi horko těžko ubránil. Poté jsme se přesunuli do sloního sirotčince. Druhý den jsme navštívili královské město Polonnaruwa , kde jsme si za drobnou úplatu půjčili kola a trasu cca 15 km projeli na kolech. Teprve po vstupu jsme zjistili , že celou trasu prohlídky bylo možno projet autem. Ale na kole jsme měli zase spoustu dalších zážitků a tak jsme toho nelitovali. Poté jsme se přesunuli na plánovaný výstup na Lví skálu. Při tomto výstupu jsme zdolali cca 2.000 schodů . Třetí den jsme navštívili jeskynní chrám v Dambule , zahrady s kořením , a poté jsme se přesunuli do města Kandy , kde jsme navštívili královskou botanickou zahradu a místí restaurace. Čtvrtý den jsme navštívili firmu na zpracování kamenů a drahých kovů , kde jsme někteří nakoupily drobné dárky za velké peníze. Poté jsme jeli na prohlídku továrny na zpracování čaje spojenou s ochutnávkou a nákupem místních vyhlášených čajů. Další zastávkou byl rafting na divoké řece v oblasti Kitulgala. Po raftech a vydatném jídle jsme se přesunuli do města Dalhousie , odkud byl plánován výstup na Adamovu Horu. Ohledně tohoto výstupu , který je dlouhý cca 7 km , s převýšením cca 1.100 m a pro jeho uskutečnění je potřeba zdolat více než 5.000 schodů proběhlo spoustu diskuzí. Já jsem byl od začátku rozhodnut , že nebudu pokoušet mé problémy se zády a nejdu. Ostatní se nakonec všichni k výstupu odhodlali. Vychází se v 02.00 hod ráno aby bylo možno sledovat východ slunce. Všichni výstup zvládli a vynaloženého úsilí určitě nelitovali a v cca 10.00 ráno dorazili zpět do hotelu . Bez odpočinku jsme vyrazili na prohlídku čajových plantáží , vodopádů Dewon Falls a přesunuli jsme se do koloniálního města Nuwara Eliya. Na šestý den byl plánován přejezd vlakem z Nanu Oya do Elly. Bohužel jsme si však včas nezarezervovali místa ve vlaku a tak jsme nakonec tuto trasu projeli autem. Po prohlídce města Ella jsme se přesunuli do města Tissamaharama. Sedmý den jsme navštívili safari v NP YALA a odpoledne jsme dorazili do města Mirissa , kde jsme byli ubytováni v hotelu u moře a měli jsme jeden den odpočinku před přesunem zpět na letiště. Osmý den jsme dopoledně ještě odpočívali u moře a po obědě jsme přes město Galle , kde jsme si prohlédli starou pevnost, maják a místní trhy odjeli pro potápěčské bágly a zpět na letiště do Kolomba. Láhev slivovice byla na místě a tak jsme se do ní bez bázně pustili a zpříjemnili si tak čekání na odlet. Všechny zpáteční lety a přestupy proběhli bez problémů a tak jsme dorazili domů dle plánu. Jediným problémem tak bylo zvyknout si na cca 30°rozdíl v teplotách. Závěrem se dá podotknout snad jen , že i když byl výlet vcelku náročný tak stál za to a doufám ,že jsme si ho všichni náležitě užili.
Honza Lábus
