Akce

   Psát o tom, že Sparmann je jednoznačně naše nejoblíbenější lokalita, by bylo nošením dříví do lesa. Tentokrát nás ovšem "náš" lom za naši přízeň odměnil měrou vrchovatou.

   Již v polovině září jsem pro Veroniku a Dana (mé žáky a příbuzné) sháněl lokalitu, kde by mohli dokončit kurz, protože s kvalitou vod je to obecně stále horší a nejvhodnější lom Horka je pro letošní rok zavřený. Jasně, že jsem od začátku přemýšlel o Sparmannu, ale přece jenom strmé stěny a velká hloubka pro studenty úplně nejvhodnější nejsou. Verča s Danem jsou však velice šikovní, a tak jsem se pro Sparmann nakonec rozhodl. Ostatně ve hloubce 6 metrů tam je báječná výcviková plošina. Hned po příjezdu a přivítání s Jostem běžím k vodě a tam mi radostí spadne brada. Takovou viditelnost jsem zde už dlouho nezažil. Honza s námi pro lehké nachlazení jet nemohl, a tak si vždy s jedním studentem užívám báječné potápění. Okamžitě také rozhoduji, že se sem co nejdříve vrátíme. 

    Na začátku října již vyrážíme kompletní i s Honzou. Po příjezdu na lom hned běžíme k vodě jestli se snad náhodou viditelnost nezhoršila, ale opak je pravdou. Je to ještě lepší. Zbývá tedy nastrojit se a hurá do vody. Tentokrát plaveme ve dvou dvojicích a v pohodě absolvujeme okruh okolo celého lomu. Držíme se ve hloubce 8 metrů, kde je teplota vody příjemných 14 stupňů. Po skončení ponoru je mi jasné, že pro Verču a Dana to byl na začátku jejich potápěčské kariéry silný zážitek, a to mě těší nejvíce. Potápění při špatné viditelnosti nestojí za nic, ale my jsme si to naopak dokonale užili, včetně doprovodu dvou krásných štik a opravdu velkého jesetera.

   Na zpáteční cestě jsme navštívili zavřený lom Horka. Nikde nikdo, na pohled zde nedošlo ani k žádným změnám. Je prostě zavřeno, a to až do května 2023. Je to obrovská škoda, ale není šance s tím něco dělat. Jenom čekat. 

Foto: Honza Lábus