V šuplíku jsem nalezl nějaké fotky od Honzy Lábuse, se kterým jsem na jaře navštívil Jesenný. Teď se tedy konečně dostávám k tomu, abych se podělil o pár zážitků z onoho dne, když už jsem ty fotky našel..
Jesenný je pro Honzu i pro mě srdeční záležitostí, protože tam jsme prožili spoustu příjemných chvil pod vodou i na suchu. Je to dáno nejen samotnou lokalitou, která je od našeho bydliště vzdálena pouhých 23 km, ale zejména partou báječných lidí, které tam vždy můžete potkat. Slávek Zítek a Zdeněk Müller s manželkami, Michal Černý a spousta jejich přátel s vámi vždy rádi poklábosí nejen o potápění a navíc plotna v tamní kuchyni opravdu nikdy nevystydne. Je tam prostě pohoda. Já navíc jsem pod vodou v Jesenném se svým bývalým parťákem Honzou Bulířem strávil obrovské množství hodin včetně ponorů pod ledem a včetně trochu hazardního průzkumu jeskyňky ve východní části lokality. Myslím, že jsme Slávkovi a Zdeňkovi někdy až lezli na nervy, když jsme je v opravdu tvrdých povětrnostních podmínkách žádali, aby nás na lokalitu pustili, i když všichni normální lidé v té době seděli za kamny. Vyhověli nám vždy a já za to před nimi dodnes smekám. Bez nadsázky můžu říct, že za spoustu zkušeností svědčím právě lomu v Jesenném a myslím, že i Honza Lábus na tom je stejně.
Do lomu jsme dorazili v době předvelikonoční. Potápěči tam nebyli žádní, ale všichni milí hostitelé kromě Zdeňka byli na místě. Přivítání bylo skvělé, opravdu rádi se vždycky setkáváme. Nakonec jsme tedy víc času prokecali než propotápěli. Alespoň nějak užiteční jsme byli tím, že jsme podle Zdeňkových pokynů schovali na správné místo Velikonoční vejce, které potom za týden hledali potápěči v rámci tradiční společensko-potápěčské akce. Viditelnost během ponoru nebyla špatná, a tak jsme si ponor celkem užili. A pak zase klábosení a kecání...Dokonce jsem se přistihl, že mám trochu výčitky z dlouhodobé absence na tomto milém místě. Takže snad brzy nashledanou
